Narodil se v rodině Wenzla Guldy (1775) a Magdaleny roz. Schilbergerové (1787). Jeho sourozenci byli: Johann (1810), Kaspar (1811), Josef (1813–1866), Vinzenz (1818), Ewa (asi 1821–1900) a Barbora (1829).
Vystudoval gymnázium v Jihlavě a od roku 1839 studoval filosofii a teologii v Brně, kde mezi jeho učiteli byli Klácel, Beda Dudík a František Sušil. Roku 1845 byl vysvěcen na kněze a stal se kaplanem v Židlochovicích, později v Brně. Několikrát pobýval v Rožnově, kde začal sbírat lidová vyprávění, říkadla a písně. Podílel se na založení „Dědictví sv. Cyrila a Metoda“ a v letech 1851–1860 redigoval kalendář „Moravan“. V letech 1859–1870 byl farářem v Chlumu u Sedlčan a roku 1864 byl zvolen poslancem Českého zemského sněmu. V letech 1865–1893 vydával v Olomouci řadu náboženských brožur, kázání a příležitostných spisů. Od roku 1870 byl kanovníkem vyšehradské kapituly a inspektorem různých škol. V posledních letech trpěl slábnutím zraku (až úplně oslepl) a musel své texty diktovat.
Kulda vydal desítky knih a napsal stovky článků do různých časopisů, vydal několik sbírek lidových pohádek, říkadel a písní, popsal svatební zvyky na Rožnovsku a vydal několik sbírek kázání. Různé výbory z jeho pohádek vycházejí stále znovu a Národní knihovna ČR eviduje pod jeho jménem 184 knižních titulů.
Dílo výběr
Kázaní na slavnost zvěstování blahoslavené Panny Marie – Brno: s. n, 1850?[4]
Krásné večery. Sv. 1 – sbírka zábavných a poučných povídek, dílem původně, dílem v překladu sepsal. Brno: s. n., 1852[5]
Mládenec a Mořena, čili, Zábawné a welmi poučné rozmluwy poctiwého mládence se Smrtí. Litomyšl: Karel Hřebíček, po 1852.[6]
Písně a Básně pro školy národní – Brno: Vilém Burkart, 1856[7]
Kázaní na slavnost sv. Anny, matky blahoslavené Panny Marie, jež činil v Pustoměři roku 1856 – Brno: s. n., 1857[8]
700 letá slawnost poswátného poutního místa Marie-Celly, ... – sestavil a příhodnými modlitbami a písněmi opatřil. Brno: W. Burkart, 1857[9]
Chwalozpěw o blahoslawené Panně Marii – Brno: W. Burkart, 1857[10]
Ježíš Christus, dobrý pastýř, a dusse křesťanská w osobě poutníka – Brno: W. Burkart, 1857[11]
Po-učení dítek, ježto nábožně přijímati chtějí nejsvětější svátost oltářní s ozvláštním ohledem na ty, kteréž chleba anjelského ponejprv požívati mají – J. M. Gasser; přeložil. Brno: Nitsch a Gross, 1858[13]
První svatá zpověď, čili, Po-učení dítek přistupujících ponejprv ku svátosti pokání – J. M. Gasser; přeložil. Brno: Nitsch a Gross, 1858[14]
Pořádek swatodenní mezi oktáwem swatého Josefa, pěstouna Páně – Brno: W. Burkart, 1858[15]
Svaté přijímání: kniha pro každého, kdož Pána Ježíše miluje; pro muže – přeložil z němčiny. Brno: Nitsch a Gross, 1859[16]
Životopis Tomáše Procházky, ... – Brno: R. M. Rohrer, 1863
Svaté přijímání: kniha pro každého, kdož Pána Ježíše miluje; pro ženy – přeložil z němčiny. Brno: Antonín Nitsch, 1864[17]
Svadba v národě Česko-slovanském... Olomouc: Bedřich Gross, 1866[18]
Církev a společnost – Praha: vlastním nákladem, 1868[19]
↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online.
↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online.
↑KULDA, Beneš Metod. Mládenec a Mořena, čili: Zábawné a welmi poučné rozmluwy poctiwého mládence se smrti: Nowé wydání knížečky staré, jížto w nassem wěku přemnohým lidem mladým i starým, we městech i w dědinách dobře prospěti se může. [s.l.]: Tisk Jos. Berger-owé w Litomyssli 40 s. Dostupné online. Google-Books-ID: 8LhiAAAAcAAJ.
↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online.
↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online.
↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online.
↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online.
↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online.
↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online.
↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online.
↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online.
↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online.
↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online.
↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online.
↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online.
↑WWW.INCAD.CZ, INCAD. Zpátečník: obrázek ze života národního. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
Literatura
HALOUZKA, Jan. Životopis Beneše Methoděje Kuldy. Praha: B. Stýblo, 1895. 175 s. Dostupné online.
Dějiny české literatury. 2., Literatura národního obrození / Redaktor svazku Felix Vodička. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1960. 684 s. S. 625.
BENEŠ, Josef. Ač zemřeli ještě mluví: Medailony českých katolických vlasteneckých kněží. Praha: Česká katolická charita, 1964. 449 s. S. 375–382.
FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 2/II. K–L. Praha: Academia, 1993. 597–1377 s. ISBN80-200-0469-6. S. 1053–1056.
KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk; VEČERKA, Radoslav. Česká slavistika v prvním období svého vývoje do počátku 60. let 19. století. 1. vyd. Praha: Historický ústav, 1995. 393 s. ISBN80-85268-41-8. S. 348–349.
Lidová kultura: národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 1. sv. Praha: Mladá fronta, 2007. 284 s. ISBN978-80-204-1711-4. S. 127–128.
Aktivity duchovních na poli vědy a kultury: sborník příspěvků z vědecké konference k 100. výročí úmrtí Beneše Methoda Kuldy / k vydání připravil Daniel Drápala. Rožnov pod Radhoštěm: Město Rožnov pod Radhoštěm, 2003. 112 s. ISBN80-239-1694-7.