Antonín Husník se narodil rok po svatbě Anně, rozené Malíkové, a Antonínovi Husníkovi. Matka byla v domácnosti, otec pracoval u kriminálky. O sedm let později se narodil bratr Zdeněk. Antonín byl vychováván v duchu otcova vlastenectví, v dětství mu byl velkým vzorem legionář plukovník Josef Jiří Švec.[2] Jako kluk chodil do Sokola i do Skauta, jeho přáním bylo stát se vojákem. Po obecné škole, kde se učil od čtvrté třídy německy, absolvoval měšťanku.
Neúspěšný útěk do Francie
Jako student strojní průmyslové školy přemýšlel o vstupu do armády. Ale jeho plány přerušila okupace. V Sokole se dozvěděl, že se ve Francii, v městečku Agde, organizuje československá vojenská zahraniční jednotka.[3] Se dvěma kamarády se pokusili v roce 1940 o útěk z protektorátu „jižní“ cestou (přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii).[4] Neměli doklady, byli zadrženi v Maďarsku a posláni zpět na Slovensko do Nitry. Zde byli odsouzeni za nezákonné překročení hranice a převezeni do policejní věznice v Bratislavě, kde strávili skoro měsíc. Následně byli předáni gestapuv Hodoníně.[2]
Vazba a vězení v Německu
Po krátkém pobytu v kasárnách na Špilberku a ve Strážnici, byl Antonín Husník dopraven do vojenského vyšetřovacího vězení v Berlíně a obviněn z organizování útěku. Soud se konal v Norimberku. Byl odsouzen k tři a půlletému trestu za velezradu. Většinu trestu strávil v saskémWaldheimu. Po propuštění z Waldheimu koncem roku 1943 byl znovu zatčen gestapem a vězněn několik měsíců ve věznici na Pankráci.[4]
Zájem gestapa
Po propuštění z vězení zajistilo gestapo Husníkovi práci v Praze, ve vysočanské továrně „PEMY – Prager Elektrische Mess-Aparate“, kde se vyráběly sériově malé přístroje, převážně pro zbrojní výrobu.[3] Každý týden docházel na služebnu v Pečkárně. Za měsíc zjistil, že jsou od něho požadovány protiněmecké informace. Pomohli rodiče v Plzni. Se známými vymysleli, jak Husníka zbavit zájmu gestapa. Otec pro syna získal léky. Když si je vzal před návštěvou lékaře, dostal horečku. Vytrhli mu nosní mandli, příště krční mandle. Po několikáté návštěvě byl lékaři poslán na odborné vyšetření do Prahy. Zde získal „diagnózu“, která jej „zbavila“ gestapa.[2] Odešel z Prahy a až do konce války pracoval v lese poblíž Plzně, v Chudenicích.[2]
V únoru 1948, ještě neměl dokončený kurz v Nitře, jehož součástí byl výcvik v Mimoni, byl převelen do Čáslavi. Zde se oženil a v létě roku 1950 se Husníkovým narodila dcera.[3]
Vzpomínkové setkaní „Jáchymovské peklo“ v roce 2009
Komunistické vězení
V létě roku 1950, právě když byla manželka v porodnici, byl Antonín Husník z výcvikového tábora v Mimoni převezen do Prahy a zatčen. Bylo známo, že nesouhlasí s režimem. Několik měsíců byl vyšetřován a týrán. Údajně pomohl kamarádovi utéct za hranice. Za „velezradu“ byl odsouzen na třináct let vězení.
V pracovních táborech strávil osm let. Pracoval na Jáchymovsku na „věži smrti“ s koncentrovanou rudou, žádná opatření proti radioaktivnímu záření neexistovala. V roce 1954 byl převezen do Leopoldova, kde strávil rok a následně byl převezen do Valdic. Podmíněně byl propuštěn v roce 1958. Vrátil se domů k manželce a dceři, které bylo již osm let a nikdy tátu neviděla.[1]
↑ abc Chtěl být blanickým rytířem | Noviny. Lidovky.cz [online]. 2011-04-02 [cit. 2021-12-29]. Dostupné online.
↑ Státní vyznamenání Nositelé Medaile Za zásluhy. Státní vyznamenání [online]. [cit. 2021-12-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-04.
↑ Od narození generála a politického vězně Antonína Husníka uplynulo 100 let. www.plzen.eu [online]. [cit. 2021-12-31]. Dostupné online.
_BAR.svg){kind=small}
