| Angela Davisová |
|---|
![]() |
| Narození | 26. ledna 1944 (80 let)
Birmingham |
|---|
| Povolání | spisovatelka, lidskoprávní aktivistka, filozofka, autorka autobiografie, vysokoškolská učitelka, politička, aktivistka za práva žen, politická vězeňkyně, feministka a profesorka |
|---|
| Národnost | Afroameričané |
|---|
| Alma mater | Kalifornská univerzita v San Diegu
Brandeisova univerzita
Humboldtova univerzita
Little Red School House and Elisabeth Irwin High School |
|---|
| Témata | feminismus, mírové hnutí a aktivismus |
|---|
| Významná díla | Women, Race and Class |
|---|
| Ocenění | honorary citizen of Magdeburg (1972)
Řád hvězdy přátelství národů (1972)
Medaile 100. výročí narození Vladimira Iljiče Lenina (1972)
Řád Playa Girón (1972)
Leninova mírová cena (1979)
… více na Wikidatech |
|---|
| Politická příslušnost | Komunistická strana Spojených států amerických (do 1991) |
|---|
| Příbuzní | Fania Davis[1] a Ben Davis[1] (sourozenci) |
|---|
 multimediální obsah na Commons |
| galerie na Commons |
 citáty na Wikicitátech |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Angela Yvonne Davisová (* 26. ledna 1944 Birmingham, USA) je americká marxistická aktivistka a feministka. V 60. a v 70. letech 20. století byla aktivní v celé řadě hnutí, včetně Černých panterů, druhé vlně feminismu nebo mírového hnutí proti válce ve Vietnamu. Byla dlouholetou členkou Komunistické strany USA a aktivistkou, která bojovala za zrušení trestu smrti v Kalifornii.
Jejím stěžejním dílem je Women, Race and Class (1981).
Aktivismus
Davisová byla během celého svého života aktivní v boji za ženskou liberalizaci, rasovou rovnost a reformu amerického vězeňského systému. Působila jako profesorka na Kalifornských univerzitách v Santa Cruz a Los Angeles. Je spoluzakladatelkou grassroot hnutí Critical Resistance, bojujího proti vězeňsko-průmyslovému komplexu v USA.
V roce 1970 byla uvězněna v souvislosti s podezřením, že byla zapletena do zločinu, kdy při přestřelce hnutí Černí panteři s policií zemřeli čtyři lidé. Zbraně útočníků totiž byly registrovány na její jméno. Před policií se po této události skrývala a tak na ni po zatčení byla uvalena vyšetřovací vazba. Propuštěna byla na kauci a ještě před koncem soudního procesu opustila území Spojených států amerických. Porota ji následně v roce 1972 shledala nevinnou a zprostila obvinění ve všech bodech obžaloby.
Během 70. let Davisová navštívila řadu zemí Východního bloku. V červnu 1972 navštívila Československo, kde se jí tehdy dostalo velmi vřelého přivítaní komunistickým režimem, který ji využil k masivní protiamerické kampani. Na počest jejího příjezdu byla uspořádána velká slavnost v pražské Lucerně; Davisová navštívila nacisty vypálené Lidice, zúčastnila se dne Rudého práva, přijali ji Gustáv Husák, Vasil Biľak nebo Gusta Fučíková a dostala pamětní medaili k 50. výročí založení KSČ. Navštívila i další socialistické země, včetně Sovětského svazu, kde jí byl v květnu 1979 udělen Leninův řád. Na Kubě, po masivním a emotivním přijetí od tamních Afrokubánců, prohlásila, že boj proti rasismu může být úspěšně dovršen pouze v socialistickém politickém systému.[2]
V souvislosti s návštěvou Československa byla v roce 1975 obviněna ruským exilovým spisovatelem Alexandrem Solženicynem, že odmítla žádost českých disidentů o podporu pro politické vězně komunistického režimu adresovanou Jiřím Pelikánem. Na její obranu později Charlene Mitchellová, její blízká přítelkyně, uvedla, že Davisová tehdy pod vlivem komunistické propagandy východoevropských zemí věřila, že lidé v takzvaně lidově demokratických republikách mohli být vězněni jen v případě, že „podkopávali legitimně zvolenou vládu“.[3] V roce 2006, v diskusi na Pensylvánské univerzitě, Davisová Solženicynova obvinění popřela.[4]
Členkou Komunistické strany USA byla až do roku 1991, kdy ji po rozpadu Sovětského svazu opustila a začala se angažovat v hnutích prosazujících umírněný demokratický socialismus.
V roce 2011 se účastnila protestů v rámci občanské iniciativy Occupy Wall Street. V letech 2016 a 2017 byla aktivní při protestech proti Donaldu Trumpovi, rovněž se aktivně podílela na pořádání Women's March on Washington či podpoře hnutí BDS.
Osobní život
V roce 1997 se v interview pro magazín Out veřejně přihlásila ke své lesbické orientaci.[5] Její dlouholetou partnerkou je vysokoškolská profesorka a feministka Gina Dentová.
Vyznamenání
Dílo
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Angela Davisová na slovenské Wikipedii.
- ↑ a b Davis Family Stumps the Country in Bid for support. 6. ledna 1971. Dostupné online. [cit. 2024-07-31].
- ↑ HERTL, David. Jak jsme přivítali soudružku Davisovou. Český rozhlas Plus [online]. 2019-09-13 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online.
- ↑ The Real Angela Davis. The Bulwark [online]. 2019-07-19 [cit. 2020-06-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CATHY, Young. Angela Davis Is Not A Human Rights Hero. Forward [online]. 2019-01-09 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online.
- ↑ Why You Probably Didn’t Know That Angela Davis is a Lesbian [online]. 2020-07-09 [cit. 2021-08-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HANSEN, Jan; HELM, Christian; REICHHERZER, Frank. Making Sense of the Americas: How Protest Related to America in the 1980s and Beyond. [s.l.]: Campus Verlag, 2015. 361 s. Dostupné online. ISBN 978-3-593-50480-3. S. 318. (anglicky)
- ↑ 1972: Granma Archives Index - LANIC. lanic.utexas.edu [online]. [cit. 2020-06-22]. Dostupné online. (španělsky)
Externí odkazy
.jpg)
