Ačkoli byl nyní považován za symbol klubu Alessandrie, podle několika zdrojů kolem roku 1925 byl jeho vztah s klubem špatný. A tak byl na tehdejší dobu za 70 000 lir prodán do Turína. Vztah s vedením a fanoušky Alessandrie by byl znovu spojen až v roce 1929, kdy v přátelském utkání na novém stadionu Hardturm v Curychu souhlasil, že bude znovu nosit dres Alessandrie
V Turíně vytvořil s Libonattim a Rossettim trio zvané Tria delle Meraviglie. Díky jeho koupi se býci stali mistři ligy v sezoně 1926/27, jenže byl jim odebrán za podplácení. Titul slavil až v příští sezoně 1927/28. Dne 5. února1928 vstřelil v jednom utkání sedm branek Reggianě (14:0), což je rekord, který se v klubu nepřekonal. Celkem za býky nastřílel 100 branek. V žebříčku všech střelců je na devátém místě. Barvy turínského klubu nosil až do konce své kariéry v roce 1932.
První utkání za reprezentaci odehrál v roce 1920 proti Nizozemsku (1:1). Dlouho byl jejím kapitánem a vedl ji 28 utkání. Celkem odehrál 47 utkání a vstřelil 25 branek.
Vrcholem jeho desetileté herní činnosti v národním týmu byla OH 1928, kde získal bronzovou medaili. Byla to třetí a poslední, které se zúčastnil. Do roku 1960 byl jediný, kdo skóroval ve třech po sobě jdoucích olympijských hrách.
Nejlepší umístění v nejvyšší lize zaznamenal v sezoně 1945/46 s klubem AC Milán. Bylo to 3. místo. Poté odešel na jednu sezonu do švýcarského klubu FC Chiasso. Poté se vrátil do Itálie, kde trénoval 3 sezony Sampdorii. Trenérskou kariéru zakončil v roce 1962 v klubu FC Chiasso, kde slavil vítězství ve 2. lize.
_e_Rosso_e_Nero_(Strisce).svg){kind=small}
.svg){kind=small}
