Adolf Vratislav ze Šternberka

Oldřich Adolf Vratislav ze Šternberka
Adolf Vratislav ze Šternberka, rytina
Adolf Vratislav ze Šternberka, rytina
1. majitel šternberského majorátu Častolovice-Zásmuky
Ve funkci:
1701 – 4. září 1703
Předchůdcefideikomis ustanoven
NástupceFrantišek Damián ze Šternberka
Nejvyšší purkrabí Českého království
Ve funkci:
27. leden 1685 – 4. září 1703
PanovníkLeopold I.
PředchůdceBernard Ignác Jan z Martinic
NástupceHeřman Jakub Černín z Chudenic
Nejvyšší zemský sudí Českého království
Ve funkci:
15. leden 1678 – 1685
PanovníkLeopold I.
PředchůdceVilém Albrecht I. Krakovský z Kolovrat
NástupceJan Jiří Jáchym Slavata z Chlumu a Košumberka
Císařský vyslanec ve Švédsku
Ve funkci:
říjen 1673 – duben 1674
PanovníkLeopold I.
Nástupcepoté neobsazeno, od roku 1682 Michael Václav z Althannu
Místokancléř Českého království
Ve funkci:
1667 – 1678
PanovníkLeopold I.
PředchůdceFrantišek Oldřich Kinský
NástupceKarel Maxmilián Lažanský z Bukové
Viceprezident rady nad apelacemi
Ve funkci:
1. únor 1659 – 1667
PanovníkLeopold I.
NástupceJan František Bruntálský z Vrbna
Konferenční rada
Tajný rada
Narození1627
Postoloprty
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí4. září 1703 (ve věku 75–76 let)
Zásmuky
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Místo pohřbeníkostel Stigmatizace sv. Františka, Zásmuky
TitulHodnostní korunka náležící titulu hrabě 1661 říšský hraběcí
a 1662 český hraběcí titul
Choť(1654) Anna Lucie Slavatová z Chlumu a Košumberka (1637–1703)
RodičeJan Rudolf ze Šternberka (1601–1638) a Helena Eustachie Křinecká z Ronova († 1644)
DětiFrantišek Damián (1676–1723)
František Leopold (1680–1745)
Příbuzníbratr: Štěpán Jiří ze Šternberka (1626–1706)
tchán: Jáchym Oldřich Slavata z Chlumu a Košumberka (1606–1645)
švagr: Ferdinand Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka (1630–1673)
švagr: Jan Jiří Jáchym Slavata z Chlumu a Košumberka (1638–1689)
zeť: Dominik Ondřej I. z Kounic (1654–1705)
zeť: Jiří Adam II. Bořita z Martinic (1650–1714)
vnuk: František Filip ze Šternberka (1708–1786)
vnuk: František Adam ze Šternberka (1711–1789)
SídloZásmuky
Zaměstnánípolitik
Profesešlechtic
Náboženstvířímskokatolické
Ocenění1687 Řád zlatého rouna (č. 532)
CommonsAdolf Wratislaw Graf von Sternberg (1627–1703)
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adolf Vratislav hrabě ze Šternberka, případně ze Sternbergu (celým jménem Oldřich Adolf Vratislav ze Šternberka; 1627 Postoloprty[1] – 4. září 1703 Zásmuky) byl český šlechtic a diplomat z rodu Šternberků (Sternbergů), zastával nejvyšší zemské úřady, kariéru završil téměř dvacetiletým působením v úřadě nejvyššího purkrabí Českého království. Vlastnil panství Častolovice a Zásmuky.[2]

Původ a mládí

Narodil se jako syn Jana Rudolfa ze Šternberka (1601–1638) a jeho manželky Heleny Eustachie Křinecké z Ronova († 1644). Jeho starší bratr Štěpán Jiří ze Šternberka (1626–1706) si zvolil vojenskou kariéru a dosáhl hodnosti plukovníka.

Adolf Vratislav navštěvoval jezuitské gymnázium v Praze, kde ho mimo jiné vyučoval Bohuslav Balbín.[1] Ve studiu pokračoval na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, kde magisterská studia dokončil v roce 1655.[1][3] Mezitím absolvoval kavalírskou cestu po evropských zemích a v roce 1648 je doložen jeho studijní pobyt na univerzitě v Lovani.[4]

Kariéra

Erb Adolfa Vratislava ze Šternberka na dvoře Starého purkrabství na Pražském hradě s vročením 1685

Byl oblíbencem císaře Leopolda I., který jej v rozporu s dvorským protokolem oslovoval v korespondenci křestním jménem.[5] Již od roku 1654 byl císařským komorníkem u dvora Ferdinanda III., v této funkci byl v roce 1657 potvrzen během korunovace Leopolda I. na římského císaře ve Frankfurtu.[6] Po pobytu u císařského dvora a ve vysokých funkcích v zemské správě Českého království se uplatnil jako diplomat, od října 1673 do dubna 1674 působil jako císařský vyslanec u dvora Karla XI. ve Švédsku.[7] Doprovázela ho i jeho choť Anna Lucie.[8] Jeho hlavním úkolem bylo zabránit Švédsku, aby válčilo po straně francouzského krále Ludvíka XIV. proti Spojeným provinciím nizozemským.[8] Tohoto cíle však nedosáhl.[9] Po návratu do Vídně sepsal obsáhlou, mnohostránkovou zprávu o situaci ve Švédském království.[10] V roce 1676 se vydal na diplomatickou misi ke dvoru braniborského kurfiřta Fridricha Viléma I.[11] Získal titul císařského komořího, tajného rady a v roce 1687 dokonce Řád zlatého rouna.[12][13][3]

V roce 1661 byl povýšen do stavu říšských hrabat,[3] spolu s ním i jeho bratr Štěpán Jiří a další příbuzní Jan Norbert († 1678) a Ignác Karel († 1700). V roce 1662 získal i český hraběcí titul.[3]

Od roku 1678 natrvalo přesídlil z Vídně do Prahy.[14], téhož roku byl jmenován tajným radou.[15] Zastával nejvyšší zemské úřady v Českém království. Přes post viceprezidenta rady nad apelacemi (1659–1667), místokancléře (1667–1678), nejvyššího zemského sudího (1678–1685) dosáhl nejvyššího zemského úřadu v Českém království – nejvyššího purkrabího. Tuto funkci zastával až do své smrti v roce 1703.

Zemřel na svém panství v Zásmukách. Pohřben byl se svou ženou v rodinné hrobce, kterou nechal vystavět v kostele Stigmatizace sv. Františka při františkánském klášteře v Zásmukách.[1] Náhrobní deska se dochovala dodnes.[3]

Majetek

Zámek v Zásmukách

V roce 1653 zdědil panství Zásmuky u Kolína, které tehdy tvořil zámek, dvůr a městečko Zásmuky, jedno další městečko, dvě tvrze a 12 vsí.[16] Zámek nechal opravit a přestavět v raně barokním stylu, komplex získal trojkřídlou dispozici, pilířové arkády a věž čtvercového půdorysu v severovýchodním rohu nádvoří.[16] Stavební aktivitu Adolfa Vratislava připomíná šternberský znak na ostění vstupního portálu a malovaný alianční šternbersko-slavatovský znak na průčelí vstupní věže.[16] Adolf Vratislav učinil zámek svým hlavním vesnickým sídlem. Zajížděli sem vyslanci a návštěvy od císařského dvora. V Zásmukách také v roce 1691 založil františkánský klášter a v jeho kostele sv. Františka Serafinského nechal zbudovat rodinnou hrobku.[1] Na sever od Zásmuk nechal v roce 1681 postavit kapli Narození Panny Marie jako poděkování za odvrácení moru.[17][18] Panství Žirovnici a Stráž nad Nežárkou přinesla rodině v roce 1654 jako věno manželka Anna Lucie.[3] Vlastnil také Šternberský palác na Malostranském náměstí v Praze, který vznikl spojením dvou domů zakoupených v letech 1664 (levý dům) a 1684 (pravý).[19] V roce 1686 zdědil zámek v Cerhenicích.[3]

V roce 1694 koupil z dědictví své manželky od hraběte Tomáše Zachea Černína z Chudenic panství Častolovice.[20][1][21] V Častolovickém zámku je nad krbem v Sále předků vyobrazen alianční znak Adolfa Vratislava a jeho manželky Anny Lucie Slavatové.[3] V 90. letech 17. století nechal ve zmiňovaném sále umístit 38 portrétů předků.[22] Šlechtic si také objednal prospekt Častolovic,[23] který byl vyhotoven v roce 1696 a do poloviny 18. století byl jediným dokladem obrazových reprezentací panství hrabat ze Šternberka.[24]

V roce 1701 se Zásmuky a Častolovice staly nedělitelným rodinným svěřenectvím (fideikomis).[1][3]

Rodina

Adolf Vratislav ze Šternberka, rytina

Oženil se 16. ledna 1654 s hraběnkou Annou Lucií Slavatovou z Chlumu a Košumberka (17. červenec 1637 Vídeň – 3. březen 1703 Praha, pohřbena v Zásmukách), dcerou Jáchyma Oldřicha Slavaty z Chlumu a Košumberka (1606 Jindřichův Hradec – 4. květen 1645 Bruck an der Mur) a jeho manželky Marie Františky Terezie z Meggau (28. říjen 1609 Vídeň – 22. září 1676 Vídeň). Narodilo se jim 14 dětí,[3][1] mezi nimi:

Synové založili dvě linie rodu, František Damián založil Damiánovu linii se sídlem Zásmukách a Častolovicích a František Leopold Leopoldovu linii se sídlem v Žirovnici.

Odkazy

Pamětní deska Adolfa Vratislava ze Šternberka na náměstí v Zásmukách

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. Dějiny zámků v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Euromedia Group, k. s. – Knižní klub, 2013. 424 s. ISBN 978-80-242-4226-2. S. 129. 
  2. ↑ Ottův slovník naučný. XXIV. díl. Praha: Jan Otto, 1906. Dostupné online. S. 783. Heslo ze Šternberka. 
  3. ↑ a b c d e f g h i j JUŘÍK, Pavel. Šternberkové: panský rod v Čechách a na Moravě. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2013. 208 s. ISBN 978-80-242-4065-7. S. 76–77. Dále jen Šternberkové. 
  4. ↑ KUBEŠ, Jiří. Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620–1750). Pelhřimov: Nová tiskárna Pelhřimov, 2013. ISBN 978-80-7415-071-5. S. 75. 
  5. ↑ SMÍŠEK, Rostislav: Císařský dvůr a dvorská kariéra Ditrichštejnů a Schwarzenberků za vlády Leopolda I.; České Budějovice, 2009; s. 436 ISBN 978-80-7394-165-9
  6. ↑ KUBEŠ, Jiří. Trnitá cesta za říšskou korunou (1657–1658). Volby a korunovace ve Svaté říši římské v raném novověku. České Budějovice: [s.n.], 2009. ISBN 978-80-86829-43-2. S. 85, 191. 
  7. ↑ BAKEŠ, Martin. Mimořádná diplomatická mise Adolfa Vratislava ze Šternberka: Švédské království v polovině 70. let 17. století očima císařského vyslance. Folia Historica Bohemica. Praha: Historický ústav, 2014, roč. 29, čís. 1, s. 31–62, zde 39. Dále jen Mimořádná diplomatická mise Adolfa Vratislava ze Šternberka: Švédské království v polovině 70. let 17. století očima císařského vyslance. Dostupné online. ISSN 0231-7494. 
  8. ↑ a b Mimořádná diplomatická mise Adolfa Vratislava ze Šternberka: Švédské království v polovině 70. let 17. století očima císařského vyslance, s. 44
  9. ↑ KUBEŠ, Jiří. V zastoupení císaře. Česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740. Praha: NLN, 2018. ISBN 978-80-7422-574-1. S. 274–277. 
  10. ↑ Mimořádná diplomatická mise Adolfa Vratislava ze Šternberka: Švédské království v polovině 70. let 17. století očima císařského vyslance, s. 59
  11. ↑ Mimořádná diplomatická mise Adolfa Vratislava ze Šternberka: Švédské království v polovině 70. let 17. století očima císařského vyslance, s. 60
  12. ↑ LOBKOWICZ, František. Zlaté rouno v zemích českých. Zvláštní otisk ze Zpravodaje Heraldika a genealogie. Praha: [s.n.], 1991. S. 277. 
  13. ↑ Seznam rytířů Řádu zlatého rounadostupné online
  14. ↑ Mimořádná diplomatická mise Adolfa Vratislava ze Šternberka: Švédské království v polovině 70. let 17. století očima císařského vyslance, s. 61
  15. ↑ Adolf Vratislav ze Šternberka na webu kaiserhof.geschichte dostupné online
  16. ↑ a b c Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku VI. Východní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1989. S. 550–51. 
  17. ↑ MÁDL, Karel Boromejský. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém. Politický okres kolínský. Praha: Archaeologická kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1897. Dostupné online. S. 112.  Archivováno 7. 6. 2020 na Wayback Machine.
  18. ↑ Šternberkové, s. 175
  19. ↑ VLČEK, Pavel, a kol. Umělecké památky Prahy: Malá Strana. Praha: Academia, 1999. 686 s. ISBN 80-200-0771-7. S. 138. 
  20. ↑ Hrady, zámky a tvrze VI., s. 67
  21. ↑ KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1 díl A-G.. Praha: Libri, 1996. 874 s. ISBN 80-85983-13-3. S. 458. 
  22. ↑ ŠIMŮNEK, Robert. Obraz šlechtického panství v Čechách 1500–1750. Praha: Nakladatelství Lidových novin, 2018. 704 s. ISBN 978-80-7422-654-0. S. 374. Dále jen Obraz šlechtického panství v Čechách 1500–1750. 
  23. ↑ Prospekt Častolovic [online]. Zámek Častolovice [cit. 2020-08-27]. Dostupné online. 
  24. ↑ Obraz šlechtického panství v Čechách 1500–1750, s. 141
  25. ↑ a b POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 359. Dále jen Almanach českých šlechtických rodů 2017. 

Literatura

Externí odkazy

Strategi Solo vs Squad di Free Fire: Cara Menang Mudah!