Adolf Osvald Dubský z Třebomyslic

Adolf Osvald hrabě Dubský z Třebomyslic
Erb rodu Dubských z Třebomyslic
Erb rodu Dubských z Třebomyslic
Narození30. června 1878
Athény
Úmrtí16. listopadu 1953 (ve věku 75 let)
Wasserburg am Bodensee
TitulHodnostní korunka náležící titulu hrabě hrabě
RodičeViktor Dubský z Třebomyslic
Profeselegační rada
OceněníŘád Františka Josefa
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adolf Osvald hrabě Dubský z Třebomyslic (německy Adolf Oswald Graf Dubsky von Trebomislitz) (30. června 1878 Athény – 16. listopadu 1953 Wasserburg am Bodensee) byl moravský šlechtic, velkostatkář a rakousko-uherský diplomat. Od mládí působil ve službách rakousko-uherského ministerstva zahraničí, zastával nižší posty na velvyslanectvích v několika evropských zemích, za první světové války zajišťoval spojení mezi vrchním velením c. k. armády a ministerstvem zahraničí. Po zániku monarchie žil v soukromí na svém velkostatku na Moravě (Žádlovice), který mu byl zkonfiskován v roce 1945, poté přesídlil do Německa.

Životopis

Zámek Žádlovice, majetek Adolfa Dubského 1915–1945

Pocházel ze staré šlechtické rodiny Dubských z Třebomyslic,[1] byl jediným synem diplomata hraběte Viktora Dubského (1834–1915), dlouholetého rakousko-uherského velvyslance ve Španělsku,[2][3] matka Rosina (1848–1931) patřila ke klášterecké linii Thun-Hohensteinů.[4] Po studiích absolvoval jednoroční službu v c. k. armádě, mimo aktivní službu byl později povýšen na nadporučíka. V roce 1904 složil diplomatické zkoušky a vstoupil do služeb ministerstva zahraničí, v roce 1905 byl jmenován c. k. komořím.[5] Začínal jako atašé v Istanbulu,[6] v letech 1906–1910 působil v Římě,[7] kde v roce 1909 získal titul vyslaneckého tajemníka II. třídy. V letech 1910–1912 byl vyslaneckým tajemníkem v Drážďanech[8] a v letech 1912–1913 ve Stuttgartu. Jeho posledním zahraničním působištěm byl Londýn (1913–1914), odkud byl po přerušení diplomatických styků na začátku první světové války odvolán.[9] Krátce byl ve stavu disponibility mimo aktivní službu, nakonec během války s titulem legačního tajemníka I. kategorie působil na ministerstvu zahraničí a zajišťoval styk s vrchním velením armády.[10]

Po zániku monarchie žil v soukromí na svých moravských statcích. Během působení v diplomatických službách získal několik ocenění, byl komturem Řádu Františka Josefa, v zahraničí obdržel rytířský kříž italského Řádu sv. Mořice a Lazara, Řádu württemberské koruny a saského Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu.[11] Kromě toho byl také čestným rytířem Maltézského řádu.[12]

Majetkové a rodinné poměry

Po otci zdědil velkostatek Žádlovice na severní Moravě a po matce zámek Neuhaus na předměstí Salzburgu, který poté prodal. K velkostatku Žádlovice patřilo 1.600 hektarů půdy, několik průmyslových provozů a tři polesí.[13] Zámek Žádlovice prošel rozsáhlou rekonstrukcí ještě za Adolfova otce Viktora koncem 19. století. Na zámku byly umístěny hodnotné sbírky španělského umění převezené po roce 1945 na zámek Velké Losiny.[14] Adolf Dubský byl znalcem a milovníkem exotických dřevin, které nechal vysazovat v zámeckém parku.[15] Jeho vášní byl také lov, a proto se věnoval také zřízení obory s chovem daňků a jelenů sika.[16]

V době první republiky vystupovala rodina Dubských aktivně ve prospěch Sudetoněmecké strany, Žádlovice mimo jiné navštívil Konrad Henlein.[17] Na konci druhé světové války byl na žádlovickém zámku umístěn štáb maršála Schörnera. Velkostatek se zámkem byl v roce 1945 zkonfiskován na základě Benešových dekretů a Adolf Dubský se usadil v Německu.[18]

V roce 1907 se ve Vídni oženil s hraběnkou Irenou Lützowovou (1884–1980), dcerou diplomata Jindřicha Lützowa (1852–1935), rakousko-uherského velvyslance v Itálii. Z manželství se narodily tři děti. Oba synové spolu s otcem podporovali aktivity Sudetoněmecké strany a v roce 1938 se podíleli na anšlusu Rakouska. Za druhé světové války sloužili ve wehrmachtu, starší Osvald (1908–1942) padl na východní frontě, mladší Eugen (1914–1944) zemřel na následky válečných zranění v Německu. Dcera Eleonora (1917–1941) zemřela svobodná ve Vídni.

Reference

  1. ↑ Ottův slovník naučný, díl VIII.; Praha, 1894 (reprint 1997); s. 102–103 (heslo Dubský z Třebomyslic) ISBN 80-7203-136-8
  2. ↑ POUZAR, Vladimír a kolektiv: Almanach českých šlechtických rodů 1999; Praha, 1999; s. 139 (heslo Dubský z Třebomyslic) ISBN 9788085955132
  3. ↑ Rodokmen rodu Dubských z Třebomyslic dostupné online
  4. ↑ Rodokmen klášterecké linie Thun-Hohensteinů na webu euweb.cz dostupné online
  5. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1906; Vídeň, 1906; s. 229 dostupné online
  6. ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1905; Vídeň, 1905; s. 48 dostupné online
  7. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1908; Gotha, 1908; s. 241 dostupné online
  8. ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1912; Vídeň, 1912; s. 54 dostupné online
  9. ↑ CHOBOT, Karel: Šlechtici sídlící v českých zemích jako nižší diplomatičtí úředníci zahraničních misí in: Genealogické a heraldické listy, Praha, ročník XXIV. 2004, číslo 3–4/2004; s. 16 dostupné online
  10. ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1917; Vídeň, 1917; s. 44 dostupné online
  11. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 375 dostupné online
  12. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1942; Gotha, 1942; s. 186 dostupné online
  13. ↑ Neuester Schematismus der Herrschaften, Güter und Zuckerfabriken in Mähren und Schlesien 1899; Brno, 1899; s. 209 dostupné online
  14. ↑ ŠTĚPÁNEK, Pavel: Císařský velvyslanec v Madridu Viktor Dubský z Třebomyslic jako sběratel španělského umění in: Ve znamení Merkura. Šlechta českých zemí v evropské diplomacii; Národní památkový ústav České Budějovice, 2020; s. 542–556 ISBN 978-80-87890-31-8
  15. ↑ HIEKE, Karel: Moravské zámecké parky a jejich dřeviny; Praha, 1985; s. 278–280
  16. ↑ Park žádlovického zámku dlouho chátral in: Český rozhlas, 28. června 2017 dostupné online
  17. ↑ Žádlovický zámek se otevře pro veřejnost in: Šumperský deník, 11. července 2016 dostupné online
  18. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl II. Severní Morava; Praha, 1983; s. 285

Strategi Solo vs Squad di Free Fire: Cara Menang Mudah!