ANBO V byl cvičný vzpěrový hornoplošník zkonstruovaný v roce 1931 pro armádu Litvy. V roce 1936[2] vznikla modernizovaná verze ANBO 51. Model ANBO V vycházel svojí koncepcí z předchozích prací Antanase Gustaitise, typů ANBO II a ANBO III.[3]
V roce 1931 vznikl prototyp cvičného letounu (výr. č. 43), který byl osazen pětiválcovým, vzduchem chlazenýmhvězdicovým motoremWalter Vega o jmenovitém výkonu 85 k (62,5 kW) při 1750 ot/min. To byl motor, který navazoval na Walter NZ-60 a se kterým měl Antanas Gustaitis dobré zkušenosti z provozu letounů ANBO II. Gustaitas se rozhodl nakoupit v továrně Walter tři pětiválcové motory Walter Vega a dva sedmiválcové Walter Venus. Prototyp s motorem Walter Vega vzlétl 19. května1931. Letouny výrobních čísel 46 a 49 měly rovněž motor Walter Vega. Letouny ANBO V (výr. č. 50 a č. 51) vyrobené v roce 1932 měly již nainstalovány výkonnější sedmiválce Walter Venus o výkonu 110 k (80,9 kW) při 1750 ot/min. Díky své stabilitě ve vzduchu a dalším vlastnostem byl ANBO V ideálním strojem pro výcvik.[4] V letech 1934-1935 byly tyto letouny přestavěny na použití sedmiválcových motorů Armstrong Siddeley, typ Genet Major IA s ještě vyšším výkonem 140 k (103 kW). S těmito motory létaly po celé období (1934-1940).[5]
Pro 2. výrobní sérii letounů s již pozměněným názvem na ANBO 51, která byla dána do výroby v roce 1936, byl použit motor Armstrong Siddeley Genet Major IV, sedmiválcový hvězdicový motor o výkonu 160 k (120 kW), který umožnil letounu dosáhnout rychlosti až 200 km/h. Současně však vzrostla hmotnost (650 kg prázdná, 950 kg vzletová). Od roku 1936 do roku 1938 bylo postaveno 10 letadel (výr. č. 80-84, 785-789).[2]
ANBO V s motorem Walter Vega
Popis letounu
ANBO V byl hornoplošník konvenční smíšené konstrukce, potažené plátnem a s trupem ze svařovaných ocelových trubek. Trup byl obdélníkového průřezu a byl mimo základní kostry ještě zesílen šikmými trubkami vpředu a zkříženými ocelovými drátěnými diagonálami vzadu. Stejnou konstrukci užívaly i pevné části ocasních ploch (vyrobené z duralu a potažené plátnem), pohyblivé byly zkonstruovány ze dřeva. Křídlo dřevěné konstrukce[6] bylo připojeno párem vzpěr k dolní části trupu a další vzpěry spojovaly trup s centroplánem křídla. Centrální část křídla byla "podepřena" pyramidou, tvořenou čtyřmi trojitými vzpěrami. V centroplanu byly umístěny dvě nádrže na 80 litrů benzínu, odkud palivo "samospádem" teklo do karburátoru motoru. Dvoukolový, pevný podvozek byl osazen párem kol s pneumatikami a vzadu ocasní ostruhou.
ANBO V
Posádka seděla v tandemovém uspořádání (žák vpředu, instruktor vzadu). Sedadla byla upravena pro použití padáků. Před oběma kokpity byl průhledný štít z vytvrzeného termoplastu (celuloid). Žák a instruktor používali k vzájemné komunikaci zvukovou trubici vyvedenou do kukel. Prototyp a první dva sériové letouny byly poháněny hvězdicovým motorem Walter Vegačeskoslovenského původu a další dva sériové stroje byly poháněny motory Walter Venus, později britskýmiArmstrong Siddeley Genet Major. Motory Genet Major byly zpravidla kryty Townsendovým prstencem různých velikostí. Za motorem v první části trupu byla olejová nádrž o objemu 10 l. Vnitřek trupu byl od motoru oddělen protipožární přepážkou z ocelového plechu.[4]
V roce 1936 se objevila upravená verze ANBO 51 se zesílenou konstrukcí křídla a motorem Genet Major IV.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku ANBO V na anglické Wikipedii.
↑Aircraft designed by A.Gustaitis [online]. Lietuvos aviacijos muziejus [cit. 2019-09-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
↑ abAircraft designed by A.Gustaitis [online]. Kaunas: www.lam.lt (Lithuanian Aviation Museum) [cit. 2019-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-10-05.
↑ abTHOMAS, Heinz. ANBO (Lithuania) aircraft [online]. RAM (Russian Aviation Museum), 24. dubna 2000 [cit. 2019-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-20.
↑ abRAMOŠKA, Gytis. MOKOMOJO LĖKTUVO ANBO-V SUKŪRIMO IR EKSPLOATACIJOS ISTORIJA - Historie vzniku a provoz letadla ANBO V (litevsky) [online]. Lietuvos Aviacijos Istorija 1919 - 1940 m. [cit. 2019-11-13]. Dostupné online.
↑SKRAIDUOLIS, Jūsų. ANBO V [online]. Kaunas: lam.lt (Lithuanian Aviation Museum) [cit. 2019-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2006-07-28.
