Kalendářní rok má dvanáct měsíců a jeho dvanáctým měsícem je prosinec. Dvanáct hodin je také půlka dne – dopoledne a odpoledne, jak se ukazují na hodinkách a dvanáctá hodina je tak půlkou kalendářního dne – poledne. Původně bylo dvanáct hodin celý den od rozbřesku do západu Slunce a noc se nedělila. Do šesti (resp. dvanácti) se na prstech počítalo tak, že šestým symbolem byla ruka sevřená v pěst, tedy na dvou rukách celkem deset prstů a dvě pěsti, dohromady dvanáct (nula byla v Evropě zavedena až ve 12. století, a proto pro ni nebyl symbol potřeba). Po dvanácti voltech stoupá řada malých napětí: 12, 24, 36 a 48 V.
Synonymní archaický výraz pro dvanáct je tucet. Z tuctu přímo odvozen je půltucet, tedy šest, veletucet pro tucet tuctů, tedy 144, což je 122.
Také se říká čertův tucetčíslu třináct.
Počítání na tucty je v praxi výhodné, neboť číslo 12 je dobře přirozeně dělitelné (na poloviny, třetiny či čtvrtiny). Díky této vlastnosti jsou tucet a jeho násobky (veletucet (144), kopa (60), velekopa (3600)) častou součástí historických měnových systémů či jednotkových soustav.
Na tucty se v minulosti počítalo zejména zboží při balení, přepravě a prodeji. Pozůstatky toho nacházíme ještě dnes především v poměrně hojném používání půltuctu, tedy počtu šesti — po půltuctech či jiných násobcích 12 se dodnes balí a prodávají například vejce, lahvové nápoje, stolní nádobí a příbory.
Pozemský rok lze rozdělit pomocí cyklů měsíčních fází, kterých je během roku (přibližně) dvanáct. Proto se číslo 12 vyskytuje kromě kultů a náboženství i v kalendářích jako počet měsíců v roce a z nich odvozených periodizací.
