Jméno Ja'akov má totožný kořen s hebrejským slovem akev (עָקֵב, „pata“).[13] Toto jméno mu bylo dáno proto, že se při narození držel za patu svého staršího dvojčete Ezaua. Jméno by se proto dalo přeložit jako „Zachycující patu“[14] či „Úskočný“[15] a může tedy označovat muže, který je ve střehu nebo se ubírá křivolakými cestami. Naproti tomu jméno Izrael (hebrejsky יִשְׂרָאֵל, Jisra'el) značí „Bojuje Bůh“[16] či „Zápasí Bůh“ a je označením takového zakladatele a vůdce společenství, který se řídí vůlí Boha a plně spoléhá na jeho podporu. Jméno Ješurún (hebrejsky יְשֻׁרוּן), jež je možné přeložit jako „Přímý“,[17] pak odkazuje u takového zakladatele a vůdce na ideu přímé cesty, po níž kráčel nejen praotec izraelského národa, ale po níž bude na konci časů kráčet v čele národů též samotný izraelský národ.[18]
Život
Cyklus vyprávění o Jákobovi se nachází v bibli v knize Genesis v kapitole 25,19-34[19] (narození) a v kapitolách 27–35.[20] Jákob se narodil jako druhorozený a stal se pastevcem, na rozdíl od svého bratra, který byl lovec. Podle bible byl oblíbencem své matky Rebeky, zatímco jeho otec Izák měl v oblibě prvorozeného Ezaua. Ezau se však prvorozenství vzdal, když vyčerpán vyměnil prvorozenství za mísu čočky, kterou si Jákob připravil. Později Jákob na radu své matky obelstil slepého Izáka a vydával se za Ezaua, a tak získal Izákovo požehnání určené prvorozenému synovi Ezauovi. Ezau na Jákoba zanevřel a chystal se ho zabít. Rebeka měla strach, aby nepřišla o syna nebo dokonce o oba syny, a proto poslala Jákoba ke svému bratrovi Lábanovi do Cháranu. Před odchodem z otcovského domu řekl Izák Jákobovi, ať si v Cháranu najde ženu. Po cestě se Jákobovi v Bejt Elu (Bételu) zjevil Bůh a slíbil mu, že jej bude provázet a že na něj přenese svá zaslíbení, která náležela prvorozenému Ezauovi.
Jákob se zamiloval do Lábanovy mladší dcery Ráchel (své sestřenice). Lában mu slíbil, že když u něho bude sedm let sloužit, dceru Ráchel mu dá za ženu. Ovšem po sedmi letech služby Lában Jákobovi o svatební noci podstrčil Ráchelinu starší sestru Leu. Když Jákob poznal, že si vzal nepravou ženu, přistoupil na Lábanův návrh, že za dalších sedm let služby dostane za ženu i Ráchel. Tak se také stalo. [pozn. 1]
Cesta zpět a změna jména
Po dvaceti letech služby u Lábana se Jákob se svým strýcem a tchánem Lábanem rozešel a vrátil se zpět do Kanaánu. Genesis vypráví příhodu o nočním zápasu Jákoba s tajemným cizincem (viz obr. Jákobův zápas s andělem).[21] Na závěr zápasu, když se rozednívalo a jeho sok mu požehnal, změnil Jákobovi jméno na Izrael (hebrejskyישראל, Jisra'el „Bůh zápasí“), „neboť jsi jako kníže zápasil s Bohem“. Proto se jeho synové a všichni jejich potomci nazývají „syny Izraele“ čili „Izraelity“. (Paralelní, trochu odlišné vyprávění o změně jména viz Gn 35,9-10.[22]) Jákob se usmířil s bratrem Ezauem a poté, když odmítl Ezauovu ochotu doprovázet ho do Seir, usídlil se v Kanaánu, kde putoval především po dnešní judské a samařské vrchovině. Později Jákob odešel do Egypta, kam byl pozván svým nejoblíbenějším synem Josefem (který získal v Egyptě značnou moc), a v Egyptě také po 17 letech zemřel. Jeho tělo bylo přeneseno zpět do Kanaánu a pohřbeno v Hebronu ve stejné jeskyni, do které byli pohřbeni jeho otec a děd.
Nejprve Jákob zplodil čtyři syny s nemilovanou Leou, zatímco Ráchel zůstávala bezdětná. Proto mu dala svou otrokyni Bilhu, která Jákobovi porodila dva syny. Také Lea, když byla neplodná, dala Jákobovi svou otrokyni, Zilpu, a ta mu porodila další dva syny. Později byla Lea opět plodná a porodila Jákobovi dva syny a dceru. Dočkala se i Ráchel, které se narodili dva Jákobovi nejmladší synové.
Někteří badatelé se na základě paralelismů v Knize Ámos (Am 7,9.19) domnívají, že jméno Izrael náleželo původně Izákovi, avšak celá zbývající biblická tradice hovoří o Izraeli jako o Jákobovi.[zdroj?]
Z historického hlediska se někteří domnívají, že se v Jákobově případě jedná o patriarchu (předka) jednoho z izraelských kmenů, pravděpodobně odlišného od Izraele.[zdroj?] Teprve pozdější tradice je údajně spojila dohromady a učinila z nich jednu osobu.[zdroj?] Budeme-li chtít stanovit dobu, kdy Jákob žil, bude to nejpravděpodobněji první polovina 2. tisíciletí př. n. l.. Jákobovo putování (a také příběhy ostatních patriarchů) tak mohlo být součástí stěhování Amorejců v oblasti úrodného půlměsíce.
Odkazy
Poznámky
↑Starý zákon nezná závazek monogamie, mnohoženství je přirozené. Manželství je smlouvou, která má jako primární záměr zajistit pokračování rodové linie muže; viz Manželství ve Starém zákoně.
