První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1318. Během staletí často střídal majitele. Delší dobu jej vlastnili zejména Zárubové z Hustířan, kteří jej koncem šestnáctého století renesančně přestavěli. Na začátku osmnáctého století byl Žumberk připojen k nasavrckému panství a začal chátrat. O sto let později byl v předhradí postaven velký zemědělský dvůr.
Zhruba pětiboké jádro vymezené hradbou obíhal parkán. Palác, který zřejmě představoval hlavní obytnou i obrannou budovu, zaujal nejlépe chráněnou jižní stranu ostrožny. Z hradních staveb se dochovaly úseky obou hradeb a zřícenina paláce.
Ve druhé polovině čtrnáctého století hrad patřil pánům z Boskovic, protože v roce 1380 vykonával patronátní právo ke skalickému kostelu Vaněk ze Žumberka, řečený z Boskovic.[2] V roce 1401 byl žumberským pánem Kuník Kavalec ze Žumberka, který hned následujícího roku zemřel, a hrad po něm zdědil Jan Kavalec ze Žumberka. V roce 1415 podepsal stížný list, kterým česká šlechta protestovala proti upálení Jana Husa v Kostnici. Poslední zmínka o Janu Kavalcovi je z roku 1419. Jeho nástupcem se stal Vaněk Kavalec, snad Janův syn, kterému patřily mimo jiné Přestavlky. V roce 1440 se zúčastnil čáslavského sněmu a někdy poté Kavalcové Žumberk prodali.[5]
Nádvoří s vodojemem
Roku 1445 hrad patřil Jetřichovi z Řestok, který stál na straně Jiřího z Poděbrad v jeho sporech se strakonickou jednotou. Přídomek ze Žumberka v té době používala řada členů Jetřichova rodu, ale příbuzenské vztahy mezi nimi jsou neznámé.[5] Dalším držitelem hradu byl Mikuláš Buchovec z Buchova a na Žumberce, který roku 1473 přenechal ves Jezbořice s příslušenstvím svému synovi Štěpánovi. Součástí převodu byl snad i hrad Žumberk.[5]
Po Buchovcích z Buchova Žumberk získal Mikuláš z Holohlav. V roce 1487 si půjčil pět set kop grošů, za což zastavil část svého majetku strýcům Benešovi a Jindřichovi ze Sendražic a bratrům Janovi a Prokopovi z Holohlav. Ti se měli stát poručníky Mikulášových nezletilých dětí, kterým měli po dosažení dospělosti zastavený majetek vrátit. K žumberskému panství tehdy patřilo městečko Žumberk a vsi Smrček, Hořeček, Pavlovice, Bošov, Švihov, Strkov, Vranov, Bratroňov, Krupín, Věžky, Rváčov, Prostějov, Částkov a Všeradov. V roce 1493 Mikuláš ještě od Štěpána z Buchova přikoupil ves Bylany.[6]
V blíže neznámé době po roce 1493 Žumberk získali Mikuláš Trčka z Lípy, Matěj Salava z Lípy a Jindřich Haugvic z Biskupic a prodali ho Janovi Janovskému ze Soutic. V jeho držení městečko Žumberk a tvrz v Lukavici roku 1509 vypálil zemský škůdce Jiří Bachovský. Jan o rok později prodal Žumberk, Lukavici a řadu vesnic za dva tisíce kop grošůMikuláši mladšímu Trčkovi z Lípy.[7] Obchod musel být ale brzy zrušen, protože Jan Janovský starší ze Soutic se na Žumberce připomíná znovu roku 1512 a po něm na hradě v roce 1520 sídlil také jeho stejnojmenný syn.[8] V následujících letech žumberské panství vlastnili bratři Aleš a Petr a jejich strýcové Karel a Hynek, všichni příslušníci rodu Janovských ze Soutic.[7] O hrad Žumberk s městečkem a vesnicemi Prostějov, Částkov, Bošov, Švihov, Havlovice, Hůrka, Krupín, Bratroňov, Ctětín, Strkov, Vranov, Rváčov, Všeradov a Podlíšťany se dělili Karel s Hynkem.[7] Mezi roky 1534 a 1544 Žumberk připadl Hynkovi, a protože ten zemřel bezdětný, zdědila jej jeho sestra Kateřina.[8]
Zárubové z Hustířan
Jihovýchodní část paláceZápadní hradba s brankou do parkánu
Kateřina Janovská ze Soutic se provdala za Ctibora Mazance z Újezdce a dne 30. prosince 1552 mu hrad s příslušenstvím věnovala s výhradou, že do manželova držení přejde až po její smrti.[7] Ctiborovou dědičkou se stala dcera Markéta z Újezdce, po jejímž úmrtí v roce 1587 hrad dostal vdovec Václav Záruba z Hustířan.[8] Okolo roku 1590 nechal starý hrad přestavět v renesančním slohu.[9] Hrad však měly původně zdědit Markétiny děti. Když Václav Záruba z Hustířan někdy mezi lety 1606–1610 zemřel, vypukl o podíl po Markétě dědický spor.[10]
Markétiny děti, Karel mladší, Ctibor, Jiří a Hedvika Zárubové z Hustířan se nedohodly. Bratři sestru opomenuli a z panství odehnali množství dobytka a odvezli mnoho movitého dědictví. Hedvika proto bratry zažalovala, a po Karlově smrti žádala i jeho podíl z matčina dědictví. Starší spor rozhodl soud 2. července 1615 ve prospěch Hedviky. Bratři jí měli vydat její podíl a jako náhradu za neoprávněné držení vyplatit 6 900 kop míšeňských grošů. Hedvika poté 9. srpna 1615 zemřela a polovinu hradu zdědil její manžel Fridrich z Berbisdorfu, který ji 24. září 1615 ji prodal Václavu Zárubovi z Hustířan na Třebověticích. Druhý spor o dědictví soud uzavřel až v roce 1617, kdy byli všichni přímí účastníci mrtví. Jejich dědicové se dohodli tak, že Fridrich z Berbisdorfu dostal určitou peněžní náhradu a Ctiborova polovina hradu připadla jeho nevlastnímu nejmladšímu bratrovi Jindřichovi Zárubovi z Hustířan.[10] Polovinu Václava Záruby koupila 6. března 1623 Ludmila Zárubová z Lobkovic, Jindřichova matka, za deset tisíc kop míšeňských grošů. Později ji přenechala synovi, takže Jindřich Záruba z Hustířan se stal jediným majitelem hradu.[11]
Jindřich Záruba zemřel roku 1646 a majetek po jeho smrti spravovala vdova Dorota Salomena Bechyňová z Lažan. Jejich nezletilý syn Rudolf Václav Záruba z Hustířan se majetku ujal v roce 1655. Oženil se s Marií Maxmiliánou z Lisova, se kterou měli syna Františka Antonína Zárubu. Také Marie Maxmiliána se po smrti manžela starala o majetek za nedospělého syna. František Antonín Záruba z Hustířan se oženil s Voršilou Františkou z Vrtby, ale v roce 1685 zemřel bez dědiců a poslední vůle, takže dědictví připadlo Marii Maxmiliáně, která svůj majetek odkázala svobodnému pánovi Rudolfu Josefovi z Lisova a na Stranové. Zemřela v roce 1694 a Rudolf Josef z Lisova prodal Žumberk a Libanici 20. prosince 1700 hraběti Josefu Františkovi ze Šenfeldu za 120 tisíc uherských zlatých. Ten je připojil k nasavrckému panství.[12]
Po roce 1700 žumberský hrad chátral, ale ještě dlouho zůstával alespoň částečně obyvatelný, protože v letech 1760–1770 na něm bydlel lékař Devoty, který jej však kvůli špatnému stavu opustil.[12] Hradní stavby začaly být rozebírány. V devatenáctém století byl Auerspergy v místech původního předhradí postaven hospodářský dvůr a roku 1901 v severovýchodní části také vodojem.[11]
Novodobé dějiny
V roce 1926 zříceninu získal Klub českých turistů. Při pozemkové reformě však přilehlý dvůr získal nového majitele, který bránil turistům v průchodu dvorem, a ti proto na hrad složitě vstupovali úzkými pěšinami po přilehlých pozemcích. Majitel dvora byl povinen umožnit pouze dopravu stavebního materiálu pro případné opravy hradu. S tou Klub českých turistů začal v roce 1940, ale práce brzy skončily, protože nebylo možné sehnat dostatek dělníků ani stavební materiál.[13] Obnoveny byly až následujícího roku.[14]
Dne 3. března 1950 hrad převzala Československá obec sokolská a 1. ledna 1953 stát prostřednictvím Krajského národního výboru v Pardubicích.[14] K drobným opravám došlo před polovinou padesátých a koncem sedmdesátých let dvacátého století.[15] V devadesátých letech zříceninu získala obec Žumberk, která od té doby prováděla drobné údržbové práce.[16]
Je možné, že z doby života hradu pochází některé sklepy pod hospodářským dvorem. Jeden z nich je přístupný chodbou, která začíná na dně šíjového příkopu. Ta se svažuje a posléze sestupuje schodištěm do prostoru s rozměry 7 × 4,5 × 4 metry vytesaného ve skále.[18] Přístupová cesta do předhradí vcházela patrně na severní straně. Případný příkop okolo předhradí se nedochoval a z brány jádra zůstaly snad jen terénní relikt a dva bloky zdiva viditelné v době vegetačního klidu. Stopy po mostě přes příkop nejsou patrné.[19]
Na šíjový příkop navazovaly postranní příkopy na východní a západní straně hradního jádra.[20] Na dně příkopů nebo v jejich svazích je založena parkánová hradba, jejíž výraznější úsek se dochoval zejména na severovýchodní straně šíjového příkopu a na západní i jihovýchodní straně jádra.[21] V jihovýchodním úseku zdi je patrné velké množství cihel z doby renesanční přestavby, kdy mohla být zeď upravována nebo posunuta. Severovýchodní část jádra včetně parkánové zdi zanikla v roce 1901 při stavbě vodojemu.[22]
Hradní jádro vymezovala obvodová hradba široká dva metry. V severozápadním nároží je zesílena asi o 75 centimetrů a v jejím líci se dochoval otisk schodiště na hradební ochoz.[23] Ten lemovalo cimbuří, z něhož se dochovaly nepatrné zbytky a jehož fragmenty jsou zachyceny ještě na fotografiích z poloviny dvacátého století.[24] V blízkosti schodiště se nachází branka zpřístupňující prostor parkánu.[23]
Původní palác stál pouze na jižní straně jádra, ale postupným rozšiřováním o boční křídla zaujal část východní a západní strany. Terén nádvoří je oproti stavu na začátku dvacátého století výrazně výše, a proto se ústupek zdi paláce, který sloužil k uložení stropních trámů přízemí, nachází pouze 0,3 metru nad zemí. Palác měl pravděpodobně jedno patro a valbovou střechu. Během druhé stavební fáze byl o patro zvýšen a s ním byla zvýšena také hradba, která tvořila vnější stěnu paláce. Proluky mezi stínkami cimbuří při tom byly zazděny.[24] Palác byl také rozšířen do prostoru parkánu.[25] Na západní zdi, dochované do výše druhého patra, jsou patrné stopy vnitřních omítek.[16] Třetí stavební etapa opět proběhla a rozšířila obytné možnosti na západní straně. Spára mezi zdmi staršího paláce a přístavku je dobře viditelná z parkánu. Je možné, že ve stejné době byl palác rozšířen i na východní straně.[26]
Při renesanční přestavbě bylo skarpem přizděným na spáru zpevněno jižní nároží paláce. Úpravy se dočkaly také okenní otvory. Renesančního původu je patrně okno v jižní zdi jižního paláce, byť jeho podoba je výsledkem oprav ze dvacátého století.[9] Na fasádě paláce a západního křídla přetrvávají omítky se stopami sgrafit.[27]
↑ abSEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek I. Chrudimsko. Praha: František Šimáček, 1882. 292 s. Dostupné online. Kapitola Žumberk hrad, s. 137. Dále jen Sedláček (1882).
↑CEJPOVÁ, Miroslava. Hrad Žumberk. Plzeň: Ing. Petr Mikota, 2008. 36 s. (Zapomenuté hrady, tvrze a místa; sv. 39). ISBN978-80-87170-00-7. S. 5. Dále jen Cejpová (2008).
CEJPOVÁ, Miroslava. Hrad Žumberk. Plzeň: Ing. Petr Mikota, 2008. 36 s. (Zapomenuté hrady, tvrze a místa; sv. 39). ISBN978-80-87170-00-7.
SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek I. Chrudimsko. Praha: František Šimáček, 1882. 292 s. Dostupné online. Kapitola Žumberk hrad, s. 135–142.
Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Tomáš Šimek. Svazek VI. Východní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 726 s. Kapitola Žumberk – hrad, s. 580–582.
.jpg)
.jpg)
.png)
