Kongregace byla založena v roce 1889. Postupně vybudovala rozsáhlou síť výchovných a vzdělávacích ústavů (sirotčinců, učitelských ústavů a škol), jakož i dalších zařízení souvisejících s výchovou a vzděláváním (např. ubytovacích zařízení pro studenty a studentky). Období kontinuálního rozkvětu kongregace bylo narušeno první světovou válkou (zejména díky existenčním potížím a zajištěním stravy pro chovanky i sestry samotné). Po válce pokračovala stagnace v letech 1919-1921, kdy kongregace trpěla politikou a společenským klimatem vedenou v intencích hnutí Pryč od Říma, což vedlo k sekularizaciškolství, omezování činnosti katolických školských ústavů a podobně.
Po změně výše zmíněných intencí v průběhu 20. let, kdy byla silně protikatolická politika Československem opuštěna, se kongregace postupně opět rozvíjela až po období Mnichovské dohody. Se ztrátou pohraničí přišel rozvrat nejprve ústavů v odstoupených oblastech, odkud většinou sestry musely rychle uprchnout, po celkové okupaci a vzniku Protektorátu Čechy a Morava pak došlo k likvidaci ústavů kongregace a částečně i její struktury a byly jí zabrány některé kláštery.
V poválečné době došlo k postupnému obnovování činnosti a ústavů kongregace, která však byla přerušena a zmařena nástupem komunistického režimu, který zahájil proces terorizování a postupné likvidace kongregace. V této době (k 31. prosinci1948) měla kongregace 377 sester.
Postupně došlo k likvidaci většiny ústavů i konventů sester, které byly bez jakýchkoli zákonných podkladů internovány v naprosto nevyhovujících životních podmínkách (v koncentračních klášterech nebo v malých roztříštěných skupinkách) a v některých případech nuceny pracovat v továrnách za velmi špatných pracovních podmínek. Běžně jim bylo bráněno v nošení řeholního oděvu a plnění řeholních a náboženských povinností. Několik sester bylo odsouzeno ve vykonstruovaných procesech a uvězněno či podrobeno intenzívní převýchově (vesměs totálně neúspěšné). Bylo též znemožněno přijímat novicky (poslední obláčka proběhla v roce 1950, pár dalších pak v krátkém období oslabení útlaku v letech 1968-1969 a poté byly až tajné a „ilegální“ obláčky v letech osmdesátých.
Po roce 1989 došlo k obnově některých ústavů a konventů, ovšem v rozměrech odpovídajících stavu čtyřicetiletým útlakem těžce zdecimované kongregace.
.JPG)
