PROFILBARU.COM

Štefan Marko Daxner
Štefan Marko Daxner
Narození	26. prosince 1822 nebo 22. prosince 1823; Tisovec
Úmrtí	11. dubna 1892 nebo 11. dubna 1891; Tisovec
Místo pohřbení	Národný cintorín
Povolání	politik, básník, spisovatel, advokát, právník a národní buditel
Politická strana	Slovenská národná strana
Děti	Ivan Daxner
Příbuzní	Cyril Daxner a Igor Daxner (vnoučata)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Štefan Marko Daxner (26. prosince 1822, Tisovec, Malohont, Gemersko-malohontská župa, Uhersko^[1] – 11. dubna 1891, Tisovec, Uhersko) byl slovenský šlechtic, politik, právník, ekonom, publicista a národní buditel. Patřil ke štúrovské generaci. Pochován je na Národním hřbitově v Martině.

Byl iniciátorem celonárodního shromáždění v Liptovském Svätém Mikuláši, které se uskutečnilo v roce 1848. Také byl spolutvůrcem Žádostí slovenského národa, iniciátorem Slovenského národního shromáždění v Turčianském svätém Martině v roce 1861, hlavním tvůrcem Memoranda národa slovenského a byl členem slovenského spolku Tatrín. Zakládal spolky mírnosti, nedělní školy a také se zasloužil o hospodářský rozvoj regionů.^[2]

Životopis

Dokument Matice slovenské o Š. M. Daxnerovi

Studoval na latinské škole v Ožďanech, ve Spišské Nové Vsi, na gymnáziu v Rožňavě a v letech 1840-42 na Evangelickém lyceu v Bratislavě. V následujících dvou letech absolvoval právnické lyceum v Prešově a roku 1846 úspěšně složil advokátskou zkoušku v Pešti.

V Pešti pracoval po boku Alexandra Vrchovského jako zastupující notář církve evangelické slovenské a v roce 1846 složil advokátní zkoušku.^[2]

27. března 1848 se v Liptovském Sv. Mikuláši se sešel Daxner spolu s Hodžou, Štefanovičem, Franciscim a Hroboněm, aby připravili tzv.. Liptovské žádosti. Součástí dokumentu je žádost o výuku ve slovenštině, ale i její používání na úřadech a soudech či účast lidu v zastupitelských orgánech a uherském sněmu. Liptovské žádosti se spolu s Nitranskými žádostmi staly východiskem pro Žádosti slovenského národa, na jejichž koncipování měl velký podíl Štefan Marko Daxner. Lukáš Perný připomíná, že tento dokument obsahuje významné národní, demokratické a pokrokově-liberální, jakož i národně-hospodářské a sociální motivy.^[2] Žádosti byly odmítnuty podobně jako požadavky Srbů a Rusínů.

Jako právník a úředník působil ve více župách: advokátní koncipient v Rimavské Sobotě a Tisovci. V roce 1846 jako advokát v Tisovci.

V revolučních letech 1848–1849 byl vůdcem slovenského odporu. Josef Pekař uvádí, že: "Vláda maďarská začala vůdce slovenského odporu (náleželi k nim také Štěpán Daxner a Jan Francisci v Miškovci) stíhat žaláři a rozsudky smrti."^[3] Po propuštění bojoval jako dobrovolník proti maďarské revoluční armádě.

V roce 1850 byl zástupcem státního komisaře Gemersko-malohontské župy v Rimavské Sobotě.

V roce 1859 pracoval jako rádce župního soudu v Nagykálló, o dva roky později působil jako druhý podžupan Gemersko-malohontské župy v Rimavské Sobotě.

Z jeho popudu svolali v červnu 1861 národní shromáždění do Turčianského Svatého Martina. Předložil tam memorandový národní program, jehož byl autorem. Jak připomíná Marián Gešper: „Autorem memoranda byl ideolog národního hnutí Štefan Marko Daxner, spoluzakladatel Matice slovenské, ale i Slovenské národní strany. Memorandum žádalo především uznání Slováků za svébytný politický národ, vytvoření Hornouhorského slovenského okolí, které by spravovali Slováci, slovenské jazykové požadavky a založení Matice slovenské. Zanedlouho po Memorandu následovalo ještě konkrétnější Vídeňské memorandum předložené 12. prosince 1861 slovenskou politickou reprezentací přímo císaři Franzi Josefu I."^[4] Lukáš Perný uvádi, že podobně jako Žádosti slovenského národa, i Memorandum národa slovenského, patří k nejpokrokovějším slovenským politickým a sociálním dokumentům 19. století, který má jak národní, demokratické, liberální motivy, tak motivy národně-hospodářské, kulturní a sociální. V osvícenském duchu, o který se zasloužil zejména Rousseauem inspirovaný Daxner, končí tento dokument slovy: „…jedna, svobodná, konstitucionální vlast a v ní svoboda, rovnost a bratrstvo národů!“^[2]

Roku 1865 se stal přísedícím směnkového soudu v Debrecínu.

Od roku 1874 hospodařil na rodinném majetku v Tisovci.

Tvorba

Na náměty slovenského lidového folkloru psal básně i prózu.

Daxner založil už na bratislavském lyceu humoristický časopis Buben a psal také balady a drobné prózy. V Tisovci spolupracoval v Hospodářském spolku s A. H. Škultétym a J. Čipkem; založili veřejnou čítárnu; a na poli literárním sbírají prostonárodní pověsti a tvoří zábavník pro děti - Zornička. Se Škultétym a Krajkou zdokumentoval lidové pověsti a pohádky v Codexu tisovském.^[5]

Sociálně-filosofické a filozoficko-právní postoje

Dalimír Hajko uvádí že „všechny Daxnerovy politické úvahy publikované v tisku byly bezprostředně spojeny především s otázkami praktické etiky a filozofickými otázkami práva, protože právě tyto problémové oblasti se nejaktuálněji spojovaly s národním emancipačním procesem…“^[6] Rudolf Dupkala připomíná, že Daxner navazoval – v dílech jako Statoprávní otázky, Slovenský demokratismus, Strany politické, O rovnoprávnosti národní, O národnosti - na štúrovské chápání národa, koncepci společenské smlouvy podle J. J. Rousseaua (společenský kontrakt) a Velkou francouzskou revoluci.^[7] Lukáš Perný zdůrazňuje, že Daxner transformoval Rousseuovu myšlenku rovnosti mezi lidmi na myšlenku rovnosti mezi národy a také dodává, že Daxner patřil k nejpokrokovějším sociálním filozofům a filozofům práva ve slovenském 19. století..^[2]

Pocta

V roce 2022 mu Matice slovenská u příležitosti Roku odkazu štúrovců odhalila bustu v aleji národních dejatelů před budovou Matice slovenské v Martině za přítomnosti předsedy NRSR Borisa Kolláře, předsedy Matice slovenské Mariána Gešpera, poslanců NRSR a regionálních politiků.^[8]

Díla

1861 – Hlas zo Slovenska
1868 – Slovaki i slovenskoje okolie v Ugorščine (In: Žurnal Ministerstva narodnogo prosveščenija, 1868, s. 555-645.)
1892 – Po roku 1849 (In: Slovenské pohľady, 12, 1892, s. 305-315, 321-334, 385-398, 449-462.)
1899 – Vlastný životopis (In: Slovenské pohľady, 19, 1899, č. 3, s. 129-139, č. 4, s. 185-190.)
1958 – V službe národa^[9]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Štefan Marko Daxner na slovenské Wikipedii.

↑ "Štefan Marko Daxner, národnosťou Slovák, náboženstvom evanjelik a. v., narodený roku 1822 dňa 26. decembra v mestečku Tisovci v stolici Gemersko-Malohontskej, pochodí z rodiny šľachtickej, ktorej praded na skone 14. stoletia pod cisárom a kráľom Žigmundom z Helvécie prišiel do Uhier a za vyznačenie sa v bitke pri Nikopole zemianstvom uhorským bol odmenený." životopis Daxnera, https://zlatyfond.sme.sk/dielo/1457/Daxner_V-sluzbe-naroda/1#id2523170
↑ ^a ^b ^c ^d ^e PERNÝ, Lukáš. Štefan Marko Daxner [online]. Matica slovenská, 2022-04-11 [cit. 2022-04-11]. Dostupné online. (slovensky)
↑ PEKAŘ, Josef. Dějiny československé. 2. vyd. Praha: Nakl. Akropolis ISBN 80-900354-2-6, ISBN 978-80-900354-2-3. OCLC 26071406 S. 165.
↑ GEŠPER, Marián. Vznik národnej strany [online]. 2021-12-03 [cit. 2022-04-11]. Dostupné online. (slovensky)
↑ Archivovaná kopie. www.osobnosti.sk [online]. [cit. 2022-04-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-06-29.
↑ HAJKO, D.: Slovenské provokácie. Bratislava : Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov, 2018.
↑ DUPKALA, R. (jr): Sociálno-politické myslenie Š. M. Daxnera. In: SPOŁECZEŃSTWO I EDUKACJA Międzynarodowe Studia Humanistyczne 1/2012, s. 99-105.
↑ TOMKOVÁ, Tatiana. Významní štúrovci sa narodili pred dvesto rokmi, Matica slovenská si ich pripomenula v Martine [online]. 2022-06-08 [cit. 2022-06-17]. Dostupné online. (slovensky)
↑ Štefan Marko Daxner - knihy zadarmo na stiahnutie. zlatyfond.sme.sk [online]. [cit. 2022-04-11]. Dostupné online.