Docent Čestmír Suchý (11. listopadu 1921 Vrchlabí – 2. ledna 2005) byl český novinář, právník a vysokoškolský učitel.[1][2]
Život
V letech 1946 až 1957 byl redaktorem zahraničně politického oddělení Rudého práva.[1] V roce 1953 byl vedoucím autorského kolektivu knihy Emigranti proti národu.[3] V roce 1957 byl pro svoje kritické postoje proti tehdejšímu vedení Komunistické strany Československa z Rudého práva propuštěn. Od června 1962 vedl v nakladatelství Orbis vydávání časopisu Solidarité/Solidarity, který vycházel ve francouzské a anglické verzi a který propagoval život v tehdejším Československu.[1][4] V letech 1965 až 1970 byl nejdříve redaktorem, pak vedoucím zahraničně politické redakce Československého rozhlasu. Zúčastnil se protiokupačního rozhlasového vysílání v srpnu 1968. V roce 1970 byl z Československého rozhlasu. propuštěn a pracoval v dělnických profesích, např. dělal kulisáka nebo čističe výkladů, soukromě vyučoval cizí jazyky.[1] Byl signatářem Charty 77. Po pádu komunistického režimu v listopadu 1989 se stal členem Rady Syndikátu novinářů České republiky. Na jaře 1990 se stal místopředsedou Společnosti československo-izraelského přátelství.[1] Od února 1990 do ledna 1991 byl děkanem Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy;[2] od února 1991 pak byl proděkanem této fakulty.[1]
Reference
- ↑ a b c d e f Československý biografický slovník. Příprava vydání Encyklopedický institut. Praha: Academia ISBN 978-80-200-0443-7.
- ↑ a b Zemřel doc. Čestmír Suchý. iForum [online]. [cit. 2024-10-30]. Dostupné online.
- ↑ Suchý, Čestmír, Hochman, Jiří a Brejchová, Jiřina. Emigranti proti národu. 1. vydání. Praha: Mladá fronta, 1953. 218 stran. Otázky dneška; svazek 36.
- ↑ ZÍDEK, Petr. Československo a francouzská Afrika 1948-1968. Praha: Libri (Otazníky našich dějin). Dostupné online. ISBN 978-80-7277-305-3. S. 66, 67.
