Bylo vyobrazováno jako odhodlané spojenectví založené na panslovanských základech (podobné jako v dalších socialistických zemích), v rámci něhož se konaly velké akce (let prvního československého kosmonautaVladimíra Remka do vesmíru na palubě sovětské lodi, vybudování pražského metra jakožto „stavby československo-sovětského přátelství“ včetně stanice Moskevská (dnes Anděl) a jejího moskevského protějšku Pražskaja.
Za významnou stavbu vzájemného prátelství byl také považován ropovod Družba, který Československo napojil na sovětské zdroje surovin.
Vývoj
Sympatie k Sovětskému svazu v Československu byly po druhé světové válce značné, vzhledem k tomu, že země byla před druhou světovou válkou zrazena svými západními spojenci (Mnichovská dohoda), zatímco Rudá armáda zemi nacistické okupace zbavila. Jedním z předních komunistických hesel se stalo Se Sovětským svazem na věčné časy, někdy doplněné o: a nikdy jinak. To bylo užito jako název výboru textů a projevů Klementa Gottwalda. V roce 1951 tak byla pojmenována výstava v domě U Hybernů pořádaná v Měsíci československo-sovětského přátelství, která propagovala „velikou zemi socialismu“ a také model Stalinova pomníku (dokončen 1955),[1] na kterém přátelství reprezentují představité československého a sovětského lidu seřazení z jedné a druhé strany za Stalinem.
V pozdějších letech ale sympatie začaly klesat; největší deziluze pak přišla s pražským jarem 1968 a okupací vojsky Varšavské smlouvy, jejichž velkou většinu tvořila právě vojska sovětská. V dobách normalizace se tak československo-sovětské přátelství stalo v podstatě z velké míry jen jednou z prázdných, oficiálních a vynucovaných frází, jež charakterizovaly a udržovaly v chodu tehdejší komunistický režim.
Reference
↑Výstava Se Sovětským svazem na věčné časy (1951) - Na věčné časy... - Archiv ČT24 | Česká televize. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.