Dále jsou uvedeny některé z nejčastěji používaných možností lepších počítačových grafických editorů. Tento seznam v žádném případě neobsahuje všechny možnosti. Existuje další nesčetné množství možností, spojených s většinou těchto funkcí.
Digitální editory umožňují obrázky ořezávat. Oříznutím se vytvoří obrázek nový, odstraňují se okrajové části obrazu, zkvalitňuje rámování a kompozice, zvýrazňují předměty, nebo mění poměr stran. Nežádoucí části obrazu se odstraní. Ořez obrázku nemá vliv na rozlišení v oříznuté oblasti. Čím je vyšší rozlišení fotografie, tím lepší jsou výsledky.
Histogram
Podrobnější informace naleznete v článku Histogram.
Histogram je grafické znázornění distribuce dat pomocí sloupcového grafu se sloupci stejné šířky, vyjadřující šířku intervalů (tříd), přičemž výška sloupců vyjadřuje četnost sledované veličiny v daném intervalu.[1] Je důležité zvolit správnou šířku intervalu, neboť nesprávná šířka intervalu může snížit informační hodnotu diagramu.[2]
Redukce šumu
Podrobnější informace naleznete v článku Redukce šumu.
V digitálním obraze rozeznáváme nejčastěji dva typy šumu:
náhodný šum, také nezávislý šum, je způsoben například vadnými CCD elementy (příkladem tohoto typu šumu je šum typu „sůl a pepř“)
Gaussův šum, také závislý šum, kde je každý pixel obrazu mírně pozměněn
Většina grafických editorů dokáže odstranit nežádoucí a rušivé prvky (nechtěné větve a podobně) pomocí nástroje "klonování". Odstranění těchto rušivých prvků zvýší možnost upoutání pozornosti diváka na hlavní prvek a zkvalitňuje kompozici.
Selektivní změna barvy
Některé editory umožňují selektivně změnit barvu konkrétní položky v obraze, pokud jsou vybrané položky v určité barevné škále.
Orientace obrazu
Obrazové editory jsou schopné obraz otáčet v libovolném směru a o jakýkoli stupeň. Je možné tvořit zrcadlový obraz, obrázky mohou být převráceny horizontálně nebo svisle. I malá rotace v několika stupních často ovlivňuje úroveň horizontu, nebo správný vertikální směr (například budovy), nebo obojí. Otočení obrazu obvykle vyžaduje oříznutí, kvůli odstranění prázdných okrajů obrazu.
Restituce fotografie je úprava perspektivního zkreslení, kdy se sbíhají zpravidla svislé linie, což působí rušivě, zejména na snímcích architektury.
Profesionální fotografické přístroje umožňují korigovat perspektivní zkreslení, pomocí speciálních naklápěcích a posuvných objektivů (objektivy tilt-shift, nebo perspective control), u,ž při expozici snímku posunem optické osy objektivu vzhledem k ose filmu nebo snímače.[3][4][5][6]
U snímků, pořízených běžnými fotografickými přístroji, které neumožňují korigovat perspektivní zkreslení, lze perspektivu do jisté míry upravit při zpracování. Restituce klasických fotografií, zhotovených v temné komoře, se provádí buď pravou, nebo nepravou restitucí.
Restituci digitálních fotografií je možné provádět softwarově grafickým editorem, pomocí funkcí transformace, nebo úpravy perspektivy.[6][7]
Grafické programy mohou být použity jak pro zostření, nebo rozmazání snímků mnoha způsoby, například funkcí unsharp mask nebo dekonvolucí.[8] Portréty často vypadají lépe, pokud jsou selektivně změkčené (zejména kůže a pozadí) - lépe vynikne hlavní objekt. Toho lze dosáhnout pomocí fotoaparátu s velkou clonou (malá hloubka ostrosti), nebo v obrazovém editoru tak, že se provede výběr a pak rozmazání (nepravá malá hloubka ostrosti). Softwarové zostření je extrémně jednoduchá funkce používaná při úpravě obrazů, ačkoli puristům se výsledek jeví jako nepřirozený.
Příklad rozmazané fotografie, restaurované pomocí Wienerovy dekonvoluce:
Obrázkové editory obsahují obvykle seznam speciálních efektů, které mohou vytvořit neobvyklé výsledky. Mohou vznikat různě zdeformované a zkreslené. Na obraz lze aplikovat desítky speciálních efektů, která zahrnuje různé formy zkreslení, umělecké efekty, geometrické transformace a textury[9] nebo jejich kombinace.
Barevná hloubka
Je možné měnit barevnou hloubku snímku. Například převést barevný snímek na černobílý.
Gamma korekce
Podrobnější informace naleznete v článku Gamma korekce.
Korekce barev
Tisk
Ovládání velikosti a kvality tisku digitálních snímků vyžaduje pochopení počtu pixelů na palec (PPI), která je uložena v souboru obrázku a někdy slouží k ovládání velikosti vytištěného obrázku.
Reference
↑KUPKA, Karel. Statistické řízení jakosti: interaktivní analýza a interpretace dat pro řízení jakosti a ekonomiku. Pardubice: TriloByte, 1997. ISBN80-238-1818-X.
↑JPFIX. Skin Improvement Technology [online]. [cit. 2008-08-23]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Literatura
(anglicky)Fantasy, fairy tale and myth collide in images – By digitally altering photos of landscapes, artist Anthony Goicolea creates an intriguing world, The Vancouver Sun 19. 6. 2006
(anglicky)It's hard to tell where pixels end and reality begins, The San Francisco Chronicle 26. 9. 2006
(anglicky) Oliver Grau: Virtual Art – From Illusion to Immersion, MIT Press, Cambridge 2002, ISBN0-262-07241-6