Během bitvy se tankové jednotky a pěchota 305. střelecké divizeRudé armády pokusily proniknout německou obranou 357. divize v údolí Kapišovky směrem z Dukelského průsmyku na Svidník. Ta se opírala o vhodný terén a byla podporována protitankovými zbraněmi. Obě strany utrpěly velké ztráty a nepřetržitými, dlouho trvajícími boji, v sychravém podzimním počasí, byly úplně vyčerpány. Bránící se jednotky Wehrmachtu přišly o téměř veškerou svou obrněnou techniku. Těžké ztráty a urputné boje na obou stranách, v nepříznivém podzimním počasí, nakonec znamenaly dočasné zastavení bojů. Německá 357. divize musela být stažena a nahrazena 168. divizí.[1] V údolí říčky Kapišovka padlo na obou stranách až 11 000 vojáků, z nich bylo asi 5 000 vojáků Rudé armády, kteří jej překřtili na Údolí smrti. Mezi Nižnou Písanou a Kapišovou zůstaly zničené tanky T-34 sovětské 12. tankové brigády ponechány na místech, kde je zasáhly nepřátelské protitankové zbraně, aby se pro budoucí generace staly památníky a mementem těžkých bojů.
↑Hofírek, T., 2004, Frontové boje německé 1. tankové armády ve Východních Karpatech na podzim 1944. in Lacko, M. (ed.), Slovenská republika 1939 - 1945 Očima mladých historiků. III. Sborník příspěvků z třetího sympozia Katedry historie Filozofické fakulty UCM Trnava Louka 21. - 22. května 2004, Vydavateľstvo Michala Vaška, Trnava, s. 197.
Gužo, A., Hochmuth, V., Kužma, J., Nedelko, V., Zelem, J., Ondřej, J., Mihalová, C., Sdružení mikroregionu Údolí smrti. Quantum One s.r.o., Dostupné online
