PROFILBARU.COM

Zoborožec indický
	Zoborožec indický (samec)
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; zranitelný
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	ptáci (Aves);
Podtřída	letci (Neognathae);
Řád	zoborožci (Bucerotiformes);
Čeleď	zoborožcovití (Bucerotidae);
Rod	zoborožec (Ocyceros);
Binomické jméno
	Ocyceros griseus; (Latham, 1790)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zoborožec indický (Ocyceros griseus) je druh zoborožce endemického Západnímu Ghátu a přilehlým pohořím jižní Indie.

Systematika

Zoborožce indického formálně popsal v roce 1790 anglický přírodovědec John Latham.^[2]^[3] Druhové jméno griseus v latině znamená „šedý“.^[4] Druh se řadí do rodu Ocyceros; jedná se o monotypický taxon.^[3]

Původně byl považován za konspecifický (náležící ke stejnému druhu) k zoborožci srílanskému (Ocyceros gingalensis), avšak oba druhy se liší opeřením, tvarem nosních dírek i zbarvením neopeřených částí těla jako je oční kroužek.^[5]

Výskyt

Zoborožec indický se endemicky vyskytuje v pohoří Západní Ghát, které se rozprostírá na jihozápadě Indického subkontinentu. Areál výskytu se pohybuje od mořského pobřeží v 50 m n. m. až do hor vysokých 1500 m n. m. Habitat druhu tvoří tropické vlhké stálezelené pralesy. Může se objevit i v zahradách nebo plantážích, zvláště pokud jsou v blízkosti lesa.^[6]

Popis

Samice, kterou lze rozpoznat podle černé skvrny na spodní čelisti

Jedná se o menší druh zoborožce dosahující délky těla kolem 45 cm. Výrazný dlouhý zobák je mírně natočený dolů, na horní čelisti je posazena nízká přilbice. Zobák je u kořene oranžový, jinak žlutý. Kolem oka se nachází neopeřený kroužek odhalené černé kůže. Duhovky jsou červenohnědé, nohy šedé. Hlava, krk a svrchní část těla jsou tmavě šedé, široká obočí je bílé. Spodina je světleji než svrchní část těla. Břicho je bílé, podocasní krovky rezavé. Ruční a loketní letky jsou černohnědé, přičemž ruční letky mají bílé báze a konečky. Ocas je černavě šedý; většina ocasních per má bílé konečky s výjimkou prostředních dvou. Samici lze rozpoznat podle menší velikosti těla a výrazně menší přilbice. Samičin zobák je bledší než samcův a po stranách báze spodní čelisti a na přilbici se vyskytují černé skvrny.^[5]

Biologie

Skřehotání zoborožce indického

Létá pomocí silného třepotavého hlasitého letu, který kombinuje s letem klouzavým. Živí se převážně ovocem a bobulemi. Během hnízdění tvoří většinu potravy plody vavřínovitých (Actinodaphne sp.) a olivovníkovitých (olivovník, Olea sp.). Mimo hnízdění pojídá hlavně fíky. Může někdy sezobnout i květy, větší hmyz, menšího plaza^[7] nebo letouna (konkrétně byla pozorována predace na kaloni krátkonosém (Cynopterus sphin)).^[8] Jedná se o stálý druh, avšak může se čile pohybovat napříč lesem při hledání potravy.^[7] Hlasově se projevuje velmi často až nepřetržitě. Vydává různé typy skřehotání, chichotání až připomínající předstíraný smích, které prostřídává s chraptivým kdákáním připomínající až krákání či chrochtání.^[5]

Hnízdění

Jedná se o monogamního zoborožce, jenž hnízdí v dutinách stromů. Většinou se jedná o přirozené dutiny, může však zahnízdit i v dutinách vydlabaných jinými ptáky. Pár zoborožců indických může využít tu samou hnízdní dutinu rok co rok. Samice začne s kladením vajec v první polovině roku (leden až květen). Před kladením vajec se na hnízdě zazdí směsí trusu a dalších materiálů. Klade 2–4 vejce přímo na dno dutiny, které pak inkubuje po dobu kolem 40 dní. Po narození mláďat zůstává matka se svými potomky dále na hnízdě po cirka 46 dní, načež společně opouští hnízdo. Po celou dobu hnízdění jsou samice a později i mláďata krmeni samcem.^[7] Celý hnízdní cyklus v průměru zabírá kolem 84–89 dní.^[9]

Ohrožení a početnost

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) považuje zoborožce indického za zranitelný druh, jehož populace klesá. Za jednu z příčin poklesu populace se považuje ztráta přirozeného prostředí, nicméně poklesy byly zaznamenány i v chráněných oblastech, kde ke kácení lesa nedochází. Důvodem populačních úbytků v těchto chráněných zónách jsou neznámé.^[6]

Odkazy

Reference

↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
↑ LATHAM, John. Index ornithologicus, sive, Systema ornithologiae : complectens avium divisionem in classes, ordines, genera, species, ipsarumque varietates : adjectis synonymis, locis, descriptionibus, &c. Londini: Sumptibus authoris, 1790. Dostupné online. DOI 10.5962/bhl.title.131313. S. 147.
↑ ^a ^b Mousebirds, Cuckoo Roller, trogons, hoopoes, hornbills. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.2 [cit. 2023-11-04]. Dostupné online. (anglicky)
↑ JOBLING, J.A. Helm Dictionary of Scientific Bird-names. London: Christopher Helm, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 179. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c KEMP, Alan C.; WOODCOCK, Martin W. The hornbills: Bucerotiformes. Oxford, New York, Tokyo: Oxford University Press, 1995. Dostupné online. ISBN 019857729X. S. 153-154. (anglicky)
↑ ^a ^b Ocyceros griseus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2020 [cit. 2023-11-12]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2020-3.RLTS.T22682421A182384253.en. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c POONSWAD, Pilai; KEMP, Alan; STRANGE, Morten. Hornbills of the World – A Photographic Guide. Singapore: Draco Publishing, 2013. Dostupné online. ISBN 978-981-07-3528-9. S. 150-153. (anglicky)
↑ AMAL, U. S.; RAMAN, Sreehari; HUGHES, Alice C. First record of predation of a fruit bat by the Malabar Grey Hornbill (Ocyceros griseus) from southern Western Ghats, India. The Wilson Journal of Ornithology. 2022-04, roč. 133, čís. 4, s. 621–622. Dostupné online [cit. 2023-11-12]. ISSN 1559-4491. DOI 10.1676/19-00072.
↑ PATEL, Bharati; SIVARAMAN, Sreejith; BALAKRISHNAN, Peroth. Nesting Ecology of Malabar Grey Hornbill Ocyceros griseus in a Mosaic Landscape in the Southern Western Ghats, India. Proceedings of the Zoological Society. 2022-09-01, roč. 75, čís. 3, s. 337–348. Dostupné online [cit. 2023-11-12]. ISSN 0974-6919. DOI 10.1007/s12595-022-00446-1. (anglicky)

Literatura

KEMP, Alan C.; WOODCOCK, Martin W. The hornbills: Bucerotiformes. Oxford, New York, Tokyo: Oxford University Press, 1995. Dostupné online. ISBN 019857729X. (anglicky)
POONSWAD, Pilai; KEMP, Alan; STRANGE, Morten. Hornbills of the World – A Photographic Guide. Singapore: Draco Publishing, 2013. Dostupné online. ISBN 978-981-07-3528-9. (anglicky)