Dalekohled ji nedokáže rozlišit na složky. Podvojnost soustavy se projevuje periodickými změnami v jasnosti. Zákrytové dvojhvězdy jsou po Slunci nejlépe prozkoumanými hvězdami na obloze. Ze změn jejich jasnosti můžeme velmi přesně určit průměr, hmotnost, svítivost, oběžnou dobu, sklon dráhy k zornému směru, výstřednost dráhy, efektivní povrchovou teplotu, údaje o případných skvrnách i rychlost rotace obou složek.[1][2]
Podle průběhu zákrytů a tvaru složek se zákrytové dvojhvězdy dělí na základní typy:
