William Renshaw (3. ledna 1861, Leamington, Warwickshire – 12. srpna 1904, Swanage, Dorset) byl anglický tenista, první z velkých postav tenisové historie[2], který v letech 1881–1886 a 1889 sedmkrát vyhrál Wimbledon ve dvouhře a dalších pět titulů získal ve čtyřhře. Pravoruký hráč praktikoval silový a technicky náročný tenis. Spolu s dvojčetem Ernestem vnesli do hry celodvorcový pohyb a jako první rozšířili voleje a smeče.[2]
Sportovní kariéra
Sedm titulů Williama Renshawa z mužské dvouhry Wimbledonu byl rekordní počet do roku 2017, kdy přidal osmý titul na své konto Roger Federer. Renshaw však zůstává jediným, kterému se podařilo získat šest trofejí v řadě, přestože se amatérská etapa tenisu považuje za méně náročnou než současná profesionální. Značnou výhodou vítězů v letech 1878–1921 byla existence systému turnaje tzv. All Comers' Singles, který obhájci titulu zajišťoval přímou účast ve finále následujícího ročníku proti vyzyvateli. S pěti vítězstvími v řadě za ním zaostávají Björn Borg a Roger Federer, kteří však museli odehrát všechny kola turnaje (velmi často jsou však právě oni zmiňováni jako rekordmani v počtu získaných trofejí v řadě).
V létě se účastnil turnajů v Anglii a Irsku, v zimě hrál na Francouzské riviéře.
Třikrát (1882, 1883 a 1889) se ve finále Wimbledonu utkal se svým starším dvojčetem Ernestem Renshawem, vždy vítězně. Společně pak vyhráli pětkrát čtyřhru. Oba dominovali tenisu, podpořili jeho oblibu ve společnosti a stali se hybateli v přeměně vnímání tenisu jako společenské zábavy ve skutečný závodní sport.[2] Daná éra bývá označována také jako Renshaw Rush.
V roce 1983 byl posmrtně uveden do Mezinárodní tenisové síně slávy.
Finále na Grand Slamu
Dvouhra (8)
Vítěz (7)
| Rok
|
Turnaj
|
Finalista
|
Výsledek
|
| 1881 |
Wimbledon |
 John Hartley |
6–0, 6–1, 6–1
|
| 1882 |
Wimbledon (2) |
Ernest Renshaw |
6–1, 2–6, 4–6, 6–2, 6–2
|
| 1883 |
Wimbledon (3) |
Ernest Renshaw |
2–6, 6–3, 6–3, 4–6, 6–3
|
| 1884 |
Wimbledon (4) |
Herbert Lawford |
6–0, 6–4, 9–7
|
| 1885 |
Wimbledon (5) |
Herbert Lawford |
7–5, 6–2, 4–6, 7–5
|
| 1886 |
Wimbledon (6) |
Herbert Lawford |
6–0, 5–7, 6–3, 6–4
|
| 1889 |
Wimbledon (7) |
Ernest Renshaw |
7–5, 6–2, 4–6, 7–5
|
Finalista (1)
Čtyřhra (5)
Výhry (5)
| Rok
|
Turnaj
|
Spoluhráč
|
Finalisté
|
Výsledek
|
| 1884
|
Wimbledon
|
Ernest Renshaw
|
E.W. Lewis
E.L. Williams
|
6–3, 6–1, 1-6, 6-4
|
| 1885
|
Wimbledon (2)
|
Ernest Renshaw
|
C.E. Farrer
A.J. Stanley
|
6–3, 6–3, 10-8
|
| 1886
|
Wimbledon (3)
|
Ernest Renshaw
|
C.E. Farrer
A.J. Stanley
|
6–3, 6–3, 4-6, 7-5
|
| 1888
|
Wimbledon (4)
|
Ernest Renshaw
|
Herbert Wilberforce
Patrick Bowes-Lyon
|
2-6, 1-6, 6-3, 6-4, 6-3
|
| 1889
|
Wimbledon (5)
|
Ernest Renshaw
|
E.W. Lewis
George Hillyard
|
6–4, 6–4, 3-6, 0-6, 6-1
|
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku William Renshaw na anglické Wikipedii.
- ↑ Lance Tingay: 100 years of Wimbledon. Enfield: Guinness Superlatives. 1977.
- ↑ a b c Lichner, I. et al.(1985): Malá encyklopedie tenisu. Olympia, Praha, s. 262
Externí odkazy
