Wettersteinský vápenec

Umělý odkryv ve wettersteinském vápenci ve stráni planiny Horný vrch. Hornina je prostoupena puklinami, puklinovými systémy a krasovými kavernami. Svrchní horizont se rozpadá v důsledku biomechanického vlivu kořenových soustav dřevin

Wettersteinský vápenec (německy Wettersteinkalk, anglicky Wetterstein Limestone) je pevný, zpravidla (světle) šedý vápenec, středně až svrchnětriasového stáří (ladin-spodní karn). Představuje horninu typickou pro jižnější jednotky Alp, Karpat a Dinarid.

Litologie

Obvykle představuje bílé až světle šedé (bílé až hnědošedé) masivní, vzácně hrubě lavicovité ogranodetritické vápence. Organický detrit je při pozornějším pohledu viditelný pouhým okem nebo standardní lupou. Pouhým okem i mikroskopicky je podobný steinalmskému vápenci, odlišuje se však stářím a přítomností rozsáhlých rifových těles. Wettersteinské vápence představují objemově i plošně nejvýznamnější část střednětriasových karbonátových platforem prostorů silicika i hronika.[1]

V rámci sekvence wettersteinských vápenců se místy nacházejí i wettersteinské dolomity. V rámci sedimentárního sledu wettersteinské vápence zpravidla překrývají steinalmské vápence a samy jsou překryty lunzskými vrstvami nebo raminskými vápenci[1].

Sedimentační prostředí

Vápenec tohoto typu představuje obvykle sedimenty mělkého moře hloubky do 50 metrů. Oblast sedimentace se nacházela v subtropickém až tropickém podnebném pásmu.[2] Horniny vznikaly v rifové až predrifové zóně (laguně).[3]

Stáří

Wettersteinské vápence představují horniny středně až svrchnětriasového stáří, přesněji stupně ladin až spodní karn (kordevol)[4]

Historie pojmu

Název je odvozen od pohoří Wetterstein v Severních vápencových Alpách v Německu a Rakousku.

Charakteristika souvrství ve slovenské literatuře

V rámci stratigrafie mezozoika Slovenského krasu podává obšírnou „charakteristiku, vymezení a zkameněliny“ wettersteinských vápenců (doslovně: světlé masivní vápence (wettersteinské)) Ján Bystrický.[5] V souvrství ho popisuje spolu s jeho ekvivalentem – wettersteinským dolomitem – jeho charakteristiku podávají M. Mišík a D. Reháková (2007).[6]

Charakteristiku wettersteinských vápenců vůči regionální geologii Západních Karpat lze nalézt také v monografii D. Andrusova (1959)[7], resp. ve II. části Regionální geologie Československa (M . Mahel, T. Buday (eds.), 1968).[8]

Paleontologie, faciální typy, rozšíření v rámci Slovenska

Dominantní skupinou fosilií wettersteinských vápenců jsou rezidua řas z čeledi Dasycladaceae (především Diplopora annulata) a plžů (srovnej[9]). Ján Bystrický[10] uvádí, že „kromě vertikálního členění se ve wettersteinských vápencích v posledních letech uplatňuje i horizontální členění. Obvykle se odlišují dvě faciální oblasti: oblast rifů a lagunární. Lagunární fácie wettersteinských vápenců tvoří např. Planinu Dolný vrch ve Slovenském krasu, fácie rifů zase například Silickou planinu.

Rozšíření

Alpy

V severních a jižních vápencových Alpách tvoří vrcholové partie nebo podloží pohoří. Vrcholovými částmi jsou:

V jižních Alpách především:

Na Slovensku

Na Slovensku je Wettersteinský vápenec znám hlavně z mělkovodních vývojů v tektonických jednotkách silicika a hronika. Vytváří plošně i objemově rozsáhlé soubory.

V rámci silicika Slovenského krasu se značnou mocností 800-1200 m.[11] Na Slovensku je rozšířen i v Slovenském ráji, na Muránské planině, v Košické kotlině (Medzevská pahorkatina) apod.

V rámci hronika tvoří součást např. nedzovského, strážovského a příkrovu Tlsté, tedy horninových komplexů sedimentujících v tzv. mojtínské-harmanecké karbonátové plošině a plošině Čierného Váhu.[12]

Krasovění, chemické a fyzikální vlastnosti

Planinový reliéf na wettersteinském vápenci v podmínkách Slovenského krasu. Vlevo v pozadí masiv západní části planiny Dolný vrch (lagunární facie wettersteinského vápence), vpravo jihovýchodní část masivu Silické planiny (rifová facie wettersteinského vápence). V popředí zvlněný reliéf na spodnětriasových souvrstvích (Turnianska kotlina a Silické úbočí)

Wettersteinský vápenec výborně podléhá krasovatění, protože až téměř z 98 % představuje čistý uhličitan vápenatý (CaCO3). Pokud je hornina prostoupena puklinami, resp. jinými diskontinuitami, mohou v ní vznikat podzemní krasové útvary a v nich specifická výplň (speleotémy). V největším krasovém území Slovenska – Slovenském krasu – se ve wettersteinských vápencích nachází odhadem až 90 % jeskyní z celkového počtu více než 1200. Ve vztahu k mechanickým vlastnostem při speleologické činnosti (prolongace) lze wettersteinské vápence subjektivně hodnotit jako méně rigidní než napr. gutensteinský vápenec nebo pseudoreiflinský vápenec; ty kladou při mechanickém rozvolňování mnohem větší odpor.

Průmyslové využití

Wettersteinský vápenec se k průmyslovému využití těží ve velkolomu Včeláre na planině Dolní vrch (od roku 1964). Geologové J. Antaš a J. Bartalský (1995)[13] uvádějí na ložisku ve vápencovém komplexu ladinu čtyři faciálně odlišné typy vápence. Surovina se podle uvedených autorů těží pro potřeby východoslovenských železáren (v současnosti U.S. Steel) a cementárna u Turni nad Bodvou (v současnosti Holcim). Těžba masivního wettersteinského vápence probíhá i v Gombaseckém lomu na Plešivecká planině (od roku 1906).

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Wettersteinský vápenec na slovenské Wikipedii a Wettersteinkalk na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b Mello, J. (ed.), Filo, I., Havrila, M., Ivan, P., Ivanička, J., Madarás, J., Németh, Z., Polák, M., Pristaš, J., Vozár, J., Vozárová, A., Liščák, P., Kubeš, P., Scherer, S., Siráňová, Z., Szalaiová, V., Žáková, E., 2000, Vysvetlivky ku geologickej mape Slovenského raja, Galmusu a Hornádskej kotliny 1: 50 000. ŠGÚDŠ, Bratislava, 303 s.
  2. ↑ Vladár, J. a kol., 1982, Encyklopédia Slovenska, VI. zväzok, písmená T – Ž a dodatky. Veda, Bratislava, s. 472
  3. ↑ Carena, S., Friedrich, A.M., Lammerer, S., 2011, Geological Field Trips in Central Western Europe: Fragile Earth International Conference, Munich, September 2011. Field Guide 22. The Geological Society of America, Boulder, s. 87
  4. ↑ Bystrický, J., in Andrusov, D., Samuel, O. (Eds.), 1985, s. 337
  5. ↑ Bystrický, J., 1964, Slovenský kras. Stratigrafia a Dasycladaceae mezozoika Slovenského krasu. Ústredný ústav geologický, redakcia Bratislava roku 1964 vo Vydavateľstve SAV v Bratislave, s. 59-64
  6. ↑ Mišík, M., Reháková, D., 2007, Dolomity, dolomitizácia a dedolomitizácia v horninách Západných Karpát. Veda, vydavateľstvo SAV, Bratislava, s 36-37
  7. ↑ Andrusov, D., 1959, Geológia československých Karpát. Slovenská akadémia vied, sekcia matematických a prírodných vied, s 43-47
  8. ↑ Maheľ, M., Buday, T., 1968, Regional geology of Czechoslovakia. Part II. Geological survey of Czechoslovakia, Academia, Ústřední ústav geologický, Praha, s. 723
  9. ↑ Bystrický, J. in Andrusov, D., Samuel O., (Eds.), 1985, s. 336
  10. ↑ Andrusov, D., Samuel, O., (eds.), 1985, s. 336
  11. ↑ Mello, J., Elečko, M., Pristaš, J., Reichwalder, P., Snopko, L., Vass, D. Vozárová, A., Gaál., Ľ., Hanzel, V., Hók, J., Kováč, P., Slavkay, M., Steiner, A., 1997, Vysvetlivky ku geologickej mape Slovenského krasu 1:50 000. Vydavateľstvo Dionýza Štúra, Bratislava, s. 90-91.
  12. ↑ Havrila, M., 2011, Hronikum: paleogeografia a stratigrafia (vrchný pelsón - tuval), štrukturalizácia príkrovu a stavba. Geologické práce, Správy, 117, s. 7-113
  13. ↑ Grecula, P. (Ed.), 1995, Ložiská nerastných surovín Slovenského rudohoria. Zväzok 1. Geocomplex, Bratislava, s. 703-704

Literatura

Externí odkazy

Strategi Solo vs Squad di Free Fire: Cara Menang Mudah!