Mezi hlavní předvolební témata patřila evropská integrace, válka v Iráku či zdravotní a hospodářské reformy. Všechny tři hlavní strany (Konzervativní strana, Labouristická strana a Liberální demokraté) soupeří o poměrně úzký elektorát nerozhodnutých voličů,[1] proto všechny nabízejí zdravotní a edukativní reformy, kontrolu imigrace a snížení kriminality. Strany se výrazně liší v pohledu na invazi do Iráku; konzervativci účast v Iráku v roce 2003 podporovali, nyní však obviňují lídra Labour Party Tonyho Blaira ze lhaní ohledně důvodů britské vojenské přítomnosti. Liberálové pod vedením Charlese Kennedyho jsou pro postupné stažení vojsk, případně pro jejich nahrazení armádami spřátelených muslimských zemí.[2] V hlasování budou rozhodovat místní faktory (kandidát v konkrétním obvodě, důvěra v jednotlivé politky apod.).[3] Nejvíce proevropští jsou liberální demokraté, kteří podporují i zavedení eura; již menší entuziasmus projevují labouristé. Konzervativci, které vede Michael Howard, se ale vyslovují proti evropské ústavě i proti euru; chtějí obnovit jednání o členství v EU, vadí jim např. sociální politika Bruselu.[4] V ekonomické politice neplánuje žádná ze stran drastické změny, v otázce zdravotnictví se vedou spory zejména ohledně role soukromého sektoru.[5] Konzervativci též obviňují labouristickou vládu, že se jí vymkl kontrole imigrační systém a plánují proto přistěhovalectví omezit. Oproti tomu labouristé a liberálové navrhují zavedení bodového systému, který by umožňoval podpořit migranty s určitou pracovní kvalifikací.[1]
Předvolební průzkumy
Výsledky
Volby znovu vyhráli labouristé s 356 mandáty, jejich většina se ale zmenšila o 57 poslanců. Konzervativci posílil o 32 křesel na 198 a liberální demokraté zde získali nejvíce mandátů v historii - 62. Do parlamentu se dostala ještě Skotská národní strana (6 poslanců), Demokratická unionistická strana (9 poslanců), Sinn Féin (5 poslanců), 4 další strany a jeden nezávislý. Celkově došlo k posílení opozice a oslabení vlády, která si ale udržela jasnou většinu; Tony Blair se tedy potřetí vypravil do úřadu britského premiéra.