Z hlediska nižší logiky je výrok každé sdělení (gramaticky vyjádřené oznamovací větou), o němž má smysl tvrdit, že je pravdivé (platí), nebo nepravdivé (neplatí). K označení výroků se užívá písmen (např. 
) nebo matematických symbolů a značek (např. 
). Výroku je přiřazena pravdivostní hodnota (je pravda = 1; není pravda = 0).[1]
Hypotéza (domněnka) je výrok, u něhož v daném okamžiku nejsme schopni rozhodnout, zda je pravdivý, či nepravdivý, ale víme jistě, že jedna z těchto dvou možností nastane.
Pokud tvrzení obsahuje jednu nebo více proměnných (např. 
), není to výrok, ale výroková forma, výroková funkce nebo predikát (viz predikátová logika). Výrokem se stane dosazením hodnot všem proměnným.[2][3]
Typy výroků
Jednoduchý (atomický) výrok
Jednoduché (atomické nebo elementární) výroky jsou výroky, které neobsahují logické spojky. (např. „Jmenuji se Jan.“, „Včera pršelo.“, „
je prvočíslo“). Jsou z logického hlediska dále nedělitelné a jsou prezentovány výrokovými proměnnými (nebo také výrokovými symboly).
Složené výroky jsou výroky, které vznikly z jednoduchých výroků použitím logických spojek.
Základní logické spojky
Negace
Negace 
výroku je výrok 
, ten má opačnou pravdivostní hodnotu než výrok . Slovně: není pravda, že...
Konjunkce a disjunkce se negují podle De Morganových zákonů.
| Logická operace
|
Výroková formule
|
Negace
|
| konjunkce
|
A ∧ B
|
non(A ∧ B) ⇔ nonA ∨ nonB
|
| disjunkce
|
A ∨ B
|
non(A ∨ B) ⇔ nonA ∧ nonB
|
Méně běžné spojky
Kromě výše uvedených se v počítačové technice používají i další spojky:
Zápis
Výroky označujeme velkými písmeny.
- negace: , slovně „není pravda A“
- konjunkce:
, také AND, slovně „A a současně B“
- disjunkce neboli alternativa –
, také OR, slovně „A nebo B“
- implikace –
, slovně „jestliže A, potom (pak) B“
- ekvivalence –
, slovně „A právě tehdy, když B“, nebo „A tehdy a jen tehdy B“
Konkrétní příklady výrokových spojek
- V centru Opavy prší a zároveň svítí slunce. (konjunkce)
- V centru Opavy prší nebo svítí slunce. (disjunkce)
- Jestliže je číslo x dělitelné čtyřmi, pak je i dělitelné dvěma. (implikace)
- Nakupuji právě tehdy, když mám peníze. (ekvivalence)[1]
Tabulka pravdivostních hodnot složených výroků
Pravdivostní tabulka pro negaci, konjunkci, disjunkci, implikaci a ekvivalenci dvou výroků:[4]
| A |
B |
nonA |
nonB |
A ∧ B |
A ∨ B |
A ⇒ B |
A ⇔ B
|
| 0 |
0 |
1 |
1 |
0 |
0 |
1 |
1
|
| 0 |
1 |
1 |
0 |
0 |
1 |
1 |
0
|
| 1 |
0 |
0 |
1 |
0 |
1 |
0 |
0
|
| 1 |
1 |
0 |
0 |
1 |
1 |
1 |
1
|
Pravdivost složeného výroku je dána pravdivostní hodnotou jeho částí (výroků) a logickými spojkami, které jsou v něm obsaženy.
Je-li konjunkce () dvou výroků pravdivá, pak obě její části musí být pravdivé. Je-li konjunkce dvou výroků nepravdivá, pak alespoň jedna její část je nepravdivá (nebo obě).
Je-li disjunkce () dvou výroků nepravdivá, pak obě její části musí být nepravdivé. Je-li disjunkce dvou výroků pravdivá, pak alespoň jedna její část musí být pravdivá (nebo obě).
Je-li implikace () dvou výroků nepravdivá, pak její první člen je pravdivý a druhý nepravdivý. Implikace A B může být vyjádřena mnoha různými způsoby, všechny ale říkají → z logického pohledu totéž:
- Jestliže A, pak B
- Když A, tak B
- Pokud A, tak B.
Je-li ekvivalence () dvou výroků pravdivá, znamená to, že oba její členy jsou pravdivé, nebo oba nepravdivé, tj. mají stejnou pravdivostní hodnotu. Je-li ekvivalence dvou výroků nepravdivá, pak její členy nabývají různých pravdivostních hodnot.[1]
Spojení výroků (celou formuli) lze vyhodnotit analogicky. Pokud existuje formule 
, tak ve chvíli, kdy vyhodnotíme formuli 
například na pravdivá (= 1), tak dostáváme klasickou konjunkci 1 ∧ r, kterou už lze řešit (viz tabulka)
Postupnou aplikací nejjednodušších výrokových spojek lze získat výslednou pravdivostní hodnotu celé formule. Často se používá tzv. tabulková metoda.[5]
Kvantifikovaný výrok
Kvantifikovaný výrok je takový výrok, který udává počet. Obecný kvantifikátor (symbol ∀ - čteme „každý“, „všechny“, „libovolný“) a existenční či (symbol ∃ - čteme „existuje“, „někteří“... ).
Definiční obor a obor pravdivosti
Definiční obor výroku je množina vstupních hodnot, pro kterou dává daný výrok smysl.
Obor pravdivosti je množina vstupních hodnot, pro kterou je výrok pravdivý. Tato množina tvoří podmnožinu definičního oboru.
Příklad
V: x > 5
D(V) ∈ R
P(V) = (5;∞)
Máme tedy výrok x > 5. Definičním oborem tohoto výroku (D(V)) je množina všech reálných čísel, kdežto oborem pravdivosti je množina čísel od 5 do nekonečna (P(V)). Množina pravdivosti, je tedy podmnožinou definičního oboru.
Odkazy
Reference
Související články
Externí odkazy
