Václavka obecná (Armillaria mellea), též václavka žlutoprstenná, je parazitická houba z roduváclavka. Za syrova je mírně jedovatá, po tepelné úpravě je jedlá a chutná.
Popis
Klobouk o šířce 3–10 cm je zpočátku vyklenutý, později se narovnává. Jeho barva je medově hnědá až načernalá. Celý je pokryt tmavými šupinami, které směrem od středu klobouku řídnou.[1] V mládí je klobouk napojen ke třeni světlou blánou, která zakrývá lupeny. Ty jsou z počátku bělavé, se stářím plodnice tmavnou do červenavě hnědé a bývají pokryty bílým práškem.[2]
Plný třeň je dlouhý 50–200 mm a tlustý kolem 10–25 mm. Je válcovitého tvaru, směrem ke klobouku se mírně zužuje.[1]
Tato houba roste v listnatých, jehličnatých a smíšených lesích, také v křovinách, příkopech a na pařezích a pod.[1] Obyčejně se vyskytuje v trsech, plodnice je možné nalézt i jednotlivě u kořenů stromů.[2] Jedná se o parazitickou houbu, která napadá i zdravé kmeny stromů,[1][2] čímž může v lese způsobit velké škody.[3] Roste hlavně od září do října, při příhodném počasí až do listopadu. V chladném počasí se výjimečně objevuje už od července.[1]
Využití
Houba je za syrova mírně jedovatá, proto je nezbytná její delší tepelná úprava, během které se z ní vytratí člověku nebezpečné látky.[2][1] Václavka obecná se používá k přípravě různých druhů jídel, nejčastěji se přidává do polévek, guláše a dalších omáček, které se podávají k masu i těstovinám. Velmi dobře se dá ale využít i do ragú, zeleninových směsí nebo nádivek, kterými lze plnit pirohy nebo slané koláče. Často se nakládá do octa či sladkokyselého nálevu.[4]
↑ abcdePILÁT, Albert. Kapesní atlas hub. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964. S. 128.
↑JANČAŘÍK, Vlastislav; JANKOVSKÝ, Libor. Václavka stále aktuální [online]. Lesnická práce [cit. 2011-10-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-09-23.
↑KURÁŇ, Petr. Přichází čas v podhůří rozšířených václavek [online]. Náchodský deník [cit. 2011-10-12]. Dostupné online.
