Příklad konstrukce vzpínadla u mostní lávky (dvojité vzpínadlo).
Vzpínadlo je druh nosné konstrukce, ve které je hlavní vodorovný trám vyztužený táhly a krátkými sloupky. Využití nachází například u mostních konstrukcí či obecně nosníků s větším rozpětím a také u konstrukcí skříně kolejových vozidel, především starších. Analogickými konstrukčními prvky jsou věšadlo, kdy je vodorovný nosný prvek zavěšen a vzpěradlo, kdy je vodorovný prvek podepřen.[1]
Hlavní trám je částečně odlehčen od ohybového namáhání tím, že je převedeno na jeho tlakové namáhání, tlakové namáhání sloupků a na tahové namáhání vzpínadla. Při těchto druzích namáhání je – na rozdíl od ohybového namáhání – rovnoměrně využit celý průřez prvku, trám tedy získává větší únosnost nebo je možné jej navrhnout menší.
Táhla jsou většinou ocelová a mohou obsahovat rektifikační článek s pravým a levým závitem pro úpravu délky a tedy i napětí v prutu. Hlavní trám je namáhán pouze ohybem a tlakem.[2][1][3]
Jednoduchá a vícenásobná vzpínadla
Podle počtu svislých prutů, které podpírají vodorovný prvek, rozlišujeme vzpínadla jednoduchá, dvojitá či vícenásobná.
Odkazy
Reference
↑ abStanislav Bechyně, Jan Kolář, Mostní stavitelství, Technický průvodce, sešit 11., Červený-Řehořovský, Praha 1930, str. 54
↑Ferdinand Schleicher, přeložil kolektiv Vladimíra Štulce, Příručka pro stavební inženýry I., DT 604, SNTL, Praha 1960, str. 800
↑Otakar Novák, Jiří Hořejší, Statika stavebních konstrukcí, Technický průvodce 4, SNTL, Praha 1972, str. 393
