Vlkolínec je izolovaná původní podhorská vesnice na severovýchodním výběžku Velké Fatry, v bočním údolí Revúcké doliny. Leží na jižním úpatí vrchu Sidorovo. Správně náleží, jako jedna z městských částí, k slovenskému městu Ružomberok (Žilinský kraji).
Poloha
Obec se rozprostírá na jižním svahu jednoho z výběžků liptovské části hlavního hřebene Velké Fatry v nadmořské výšce 718 metrů. Kromě Sidorova obec obklopují z východní strany kopce, od západu vyvýšeniny Laz a Diel a od jihu Horný diel. Přístupná je po odbočení z hlavní silnice spojující Ružomberok a Banskou Bystrici, po silnici, která vede Trlenskou dolinou a je v zimě, zejména s ohledem na značné převýšení, těžce zvládnutelná.
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1376. Podle dostupných záznamů se vznik Vlkolínce, původně osady dřevorubců a uhlířů, předpokládá mezi druhou polovinou 14. a první polovinou 15. století. Jako osada patřící do katastru města Ružomberok byl součástí hradního panství Likavského hradu. Tento stav přetrval až do poloviny 20. století.
V městské samosprávě zastupovali osadu dva volení zástupci zvaní starší, později boženíci a senátoři.
Po druhé světové válce se v padesátých letech plánovalo přesídlení místních obyvatel do Ružomberku. Důvodem byly požadavky obyvatel na zajištění odpovídajících podmínek pro život, srovnatelných s ostatními místními částmi města. Tento projekt se však neuskutečnil, a tak dodnes mohou návštěvníci Vlkolínce obdivovat životem pulzující venkovský organismus uprostřed zachovalé tradiční srubové architektury.
Vlkolínec je typickou horskou osadou. Středem obce protéká potok pramenící pod svahy Sidorova. Vlkolínec je typem svažité obce se soustředěnou uliční zástavbou s dlouhými dvory. Svou jedinečnost si zachoval díky izolovanosti od okolí, díky čemuž ho obešel prudký stavební rozmach v 19. a 20. století. Až do poloviny 20. století vedly do osady pouze polní cesty a nebyla tam zavedena elektřina.
Stěny dřevěných domů, kvůli vyrovnání strmého svahu postavených na vysokých kamenných podezdívkách, jsou srubové z částečně nebo zcela otesaných trámů. Spáry mezi trámy vyplňují dřevěné hranoly trojúhelníkového průřezu a hlína. Barevně převažují domy natřené bílou barvou.
Charakteristickým prvkem zdejších domů je šindelová sedlová střecha s lomeným krovem. Prkenné štíty domu mají malé otvory (dymníky) sloužící pro odvod kouře.
Domy jsou dvou- nebo tříprostorové. Centrální část domu tvoří vstupní "síňka" s kuchyní v jeho zadní části. Odtud se vstupuje do pokoje v jedné části a do komory v druhé části domu. Hospodářské stavby (stodoly, stáje a chlévy) stojí na pozemku buď samostatně nebo jsou přistavěny k domu.
Vlkolínec byl v rámci karpatského regionu vyhodnocen jako nejlépe zachovalý reprezentant svého druhu, který dotváří okolní scenérie Velké Fatry.
V obci Vlkolínec se nachází celkem 55 roubených dřevěnic, z nichž je trvale osídleno 18.
Mezi nejvzácnější stavby patří roubená dvoupodlažní zvonice z roku 1770, roubená rumpálovástudna z roku 1860, barokně klasicistní kostel Navštívení panny Marie přestavěný v roce 1865. Na hřbitově jsou zachovány zajímavé kamenné a litinové kříže. V domech č. 16 a 17 zřídilo Liptovské muzeum expozici kultury bydlení s předměty používanými v domácnostech i zemědělství.
