Narodil se v Povelu u Olomouce (pozdější součást města) jako syn sochaře Aloise Amorta a jeho manželky. Vychodil obecnou školu v Olomouci a měšťanskou školu v Přerově. Sochařské vzdělání získal v otcově dílně, v Praze se pak učil u svého staršího bratrance Viléma Amorta, jenž byl rovněž někdejším žákem Aloise Amorta. První zkušenosti získal např. při práci na umělecké výzdobě městského divadla v Plzni, na tehdejším mostě Františka I. (pozdější most Legií) v Praze, dále pak na dekoracích fasád mnoha budov v Uherském Hradišti, Uherském Brodě a Luhačovicích.
V roce 1911 se i s manželkou a malou dcerou odstěhovali do Ruska. Usadili se v Moskvě, kde Amort pokračoval v tvorbě: jeho prvním zdejším větším úspěchem bylo vítězství v soutěži o návrh pomníku advokáta N. Plavkova. Dále se podílel se také na organizaci carských slavností v roce 1912 u příležitosti stého výročí bitvy u Borodina, kde mj. zhotovil slavnostní brány a uměleckou výzdobu. Rovněž je autorem reliéfů na fasádě Chudožestvenného divadla (Umělecké divadlo) na Arbatském náměstí v Moskvě. Nebyl sdružen v žádném uměleckém spolku a v Rusku ze svých děl nikdy nepřipravil výstavu.
Česká družina
Když roku 1914 Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku a následně tak vstoupilo do válečného stavu s Ruskem, byl jedním z prvních iniciátorů vzniku tzv. České družiny, dobrovolnické jednotky Čechů a Slováků v ruské armádě. Podnikl několik cest napříč zemí, aby pro jednotku získal další brance, navrhl také podobu praporu České družiny,[2] následně zakreslený sochařem a legionářem Václavem Bařtipánem a vyhotoveným manželkami organizátorů jednotky. S Českou družinou absolvoval bojové nasazení na východní válečné frontě, kde vykonávala průzkumnou činnost a agitaci mezi vojáky rakousko-uherské armády. V červenci 1915 byl potom vojenskou lékařskou komisí osvobozen od konání vojenské služby a z armády propuštěn.
Vlastimil Amort: Poslední dopis/Poslední podpis, Národní muzeum (busta plk. Ševce)
Po návratu do vlasti začal pracovat v sochařském ateliéru Franty Anýže, při kterém byla v roce 1926 zřízena velká umělecká slévárna. Zde se Amort podílel na realizaci řady velkých projektů, mj. odlití bronzových vrat pro katedrálu svatého Víta podle modelu sochaře Otakara Španiela.[2] Na výstavě Památníku Odboje v refektáři Klementina v červnu 1927 představil sérii svých prací.
HUSÁK, Otakar, Josef VAVROCH, Vlasta AMORT a František TUREK. Naši padesátníci.: Zdeněk Ivánič Rejman. Legie: Orgán nezávislé jednoty československých legionářů.. Praha: Antonín Pastýřík, 31.7.1930, 5(31), 2-3, s. 2. Dostupné online