PROFILBARU.COM

Gen. Vladimír Branislav Bodický
Gen. Vladimír Branislav Bodický
Narození	12. července 1897; Liptovský Mikuláš; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	21. června 1967 (ve věku 69 let); Modra; Československo
Národnost	slovenská
Povolání	četník
Choť	Ludmila Bodická
Rodiče	Daniel Bodický, Ľudmila Molnárová
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Generál Vladimír Branislav Bodický (12. července 1897 Liptovský Mikuláš – 21. června 1967 Modra) byl československý četnický důstojník slovenské národnosti, účastník Slovenského národního povstání a politický vězeň komunistického režimu v Československu.

Život

Před první světovou válkou

Vladimír Branislav Bodický se narodil 12. července 1897 v Liptovském Mikuláši v rodině učitele Daniela Bodického a Ľudmily rozené Molnárové. Mezi lety 1908 a 1915 studoval osmileté gymnázium nejprve ve Spišské Nové Vsi a posléze v Liptovském Mikuláši.

První světová válka

Vladimír Branislav Bodický byl povolán do c. a k. armády po ukončení studia v srpnu 1915. Absolvoval školu důstojníků v záloze a v dubnu 1916 byl odeslán na frontu, kde sloužil jako velitel kulometné čety, následně jako velitel roty. V roce 1917 prodělal kulometný kurz, závěr první světové války odsloužil u náhradního praporu v Prešově. Dosáhl hodnosti poručíka.

Mezi světovými válkami

Okamžitě po vzniku Československa vstoupil Vladimír Branislav Bodický 1. listopadu 1918 do Slovenské národní gardy v Liptovském Mikuláši, aby se podílel na ochraně slovenského obyvatelstva před maďarskými represáliemi. Přísahu Československé republice složil 2. března 1919 a téhož roku se zúčastnil bojů proti Maďarům. Přihlásil se též ke studiu medicíny v Praze, to ale nedokončil. Do zálohy byl přeřazen v roce 1921 a 1. ledna 1922 ještě povýšen do hodnosti nadporučíka. Dne 30. června 1922 byl na jeden rok zkušebně přidělen k četnictvu, kde nakonec setrval a dosáhl hodnosti štábního kapitána.

Druhá světová válka

Po vzniku Slovenského štátu v březnu 1939 zastával Vladimír Branislav Bodický post trestního referenta na hlavním velitelství žandárstva do roku 1943 v Bratislavě, následně v Štubnianských Teplicích. Vstoupil do spolupráce s odbojovou Obranou národa a v roce 1944 se aktivně zapojil do příprav Slovenského národního povstání. Po jeho vypuknutí byl jmenován velitelem československého četnictva na Slovensku a jak se postupně zmenšovalo povstalecké území, jeho velitelství se přesouvalo ze Štubnianských Teplic do Harmance a Brusna. V říjnu 1944 byl nucen se svou skupinou odejít do hor a přejít na partyzánský způsob boje. Během něj se mu podařilo navázat styky s četnými žandárskými stanicemi a zásobovat partyzány potažmo velitelství 4. ukrajinského frontu zpravodajskými informacemi. Jeho skupina s krycím názvem Branislav vystupovala jménem velitelství československého četnictva na Slovensku, dne 12. ledna 1945 vydal Vladimír Branislav Bodický výzvu slovenským žandárům k zapojení se do protinacistického odboje. V únoru 1945 navázal kontakt s 1. československým armádním sborem a koncem března téhož roku přešel se svou skupinou na osvobozené území.

Po druhé světové válce

Po skončení druhé světové války byl Vladimír Branislav Bodický jmenován hlavní velitelem Národní bezpečnosti. Tuto funkci vykonával do října roku 1945. K 1. září téhož roku byl povýšen do generálské hodnosti. Byl aktivním funkcionářem v Československé obci legionářské. Po roce 1948 začal být vyšetřován Státní bezpečností kvůli kontaktům s Vladimírem Veleckým. Zatčen byl v lednu 1951, obviněn ze špionáže a přípravy protistátního převratu a ve zinscenovaném procesu odsouzen na dvacet pět let vězení. Na svobodu se dostal na základě amnestie v roce 1960. Díky velmi nízkému důchodu dožil ve velmi skromných podmínkách. Zemřel 21. června 1967 v Modre, kde je i pohřben.^[1]

Vyznamenání

Odkazy

Literatura

Kolektiv autorů - Vojenské osobnosti československého odboje 1939 - 1945, str. 31-32 (Ministerstvo obrany České republiky - Agentura vojenských informací a služeb, 2005, ISBN 80-7278-233-9)