Latinsky byli označováni jako Venedi, Veneti, v češtině také Venetové. Plinius Starší je nazývá Sarmatae Venedi, Klaudios Ptolemaios Ouenedai. Přívlastek Vislanští je někdy nahrazován výrazem baltští či pobaltští.
Etylomogie
Julius Pokorny vykládal jméno Venedů z proto-indoevropského kořene *u̯en- "usilovat, k přání, k lásce". Mezi příbuzná slova by v tomto případě patřilo latinské venus "půvab", sanskrtskévanas- "chtíč" nebo staroseverskévinr "přítel". Zdeněk Váňa odvozuje jejich jméno od protokeltského slova *vindos "bílý".[2] Pravděpodobná je také etymologie v baltském wend ("voda"), dochovaném ve staropruském jazyce.
Na konci 1. století zmiňuje Venety Tacitus, taktéž jako východní sousedy Germánů společně s Peukiny a Fenny. Píše o nich:
Venedi převzali mnohé ze sarmatského způsobu života: celou lesnatou a hornatou zemí, která se rozkládá mezi Peukiny a Fenny, táhnou v loupeživých houfech...Přece však se počítají spíše ke Germánům, protože mají pevná obydlí, nosí štíty a rádi táhnou boje jako rychlí a zdatní pěšáci, to vše k protikladu k Sarmatům, kteří žijí na svých vozech a koních."[3]
Podle zpráv Klaudia Ptolemaia z poloviny 2. století obývá část Sarmatie podél Venedského zálivu (Gdaňský záliv) velký kmen Venedů. Jižněji, v povodí Visly, pak měli pobývat další kmeny jako Gythones, Finni a Sulones.
Pozdější užití
V raném středověku bylo jméno Venedové poprvé užité Jordanem ve spise Getica z roku 551 jako označení Slovanů:
Mezi nimi se rozprostír Dacia, jako věncem ovinutá strmými Alpami (Karpaty), podél nichž na levém svahu, směřujícím na sever, a to od pramene řeky Visly, na nesmírných prostorách se usadil početný kmen Venedů. Ačkoliv se jejich jména nyní mění podle různých rodů a sídlišť, nazývají se především Sclaveni a Antové. Sclaveni sídlí od města Novietunum a jezera zvaného Mursianské až k Dněstru a na severu až k Visle..."[4] Jako Venedy pak pojmenovávaly Slovany žijící na východ od řek Labe a Sála raně středověké německé anály.[1]
Důvodem ztotožnění byla nejspíš blízkost území antických Venedů a Slovanů raného středověku. Toto označení se uchytilo a bylo používáno nadále. Stejný původ má také německé Wenden a jeho varianty v dalších germánských jazycích, které se historicky užívalo především pro západoslovanské kmeny žijící na hranicích s Germány.
