Share to: share facebook share twitter share wa share telegram print page

Vilém Jičinský

Vilém Jičinský
Vilém Jičinský
Vilém Jičinský
Narození26. srpna 1832
Karlštejn
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí9. října 1902 (ve věku 70 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povoláníbáňský inženýr
RodičeFerdinand Jitschinsky[1]
PříbuzníKarel Jičínský[1] a Ferdinand Jičínský[1] (sourozenci)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vilém Jičinský (26. srpna 1832 Karlštejn[2]9. října 1902 Praha[3]) byl ostravský báňský odborník. Sehrál významnou roli v období industrializace Ostravska v druhé polovině 19. století. Byl to technik, manažer, vědec, komunální politik, vlastenec, národní buditel a mecenáš. Spolu s Ignácem Vondráčkem a Emanuelem Balcarem přispěl k formování českého spolkového života v Ostravě.

Život

Narodil se na známém českém hradě, v purkrabství. Jeho otec Ferdinand Jitschinsky byl správcem zdejšího tabulového statku. Od mládí byl svou rodinou veden k vlastenectví, které se později silně odráželo v jeho aktivitách. Velký vliv na mladého Jičinského měly návštěvy Františka Palackého u jeho rodičů.

Vlastenecká rodina kladla velký důraz na vzdělání pro své potomky. Proto byl Vilém se svým bratrem poslán na studia do Prahy. Nejprve vychodili hlavní a reálnou školu, ze které si však odnášeli negativní zážitky. Jejich učitelé, vypjatí němečtí nacionalisté, se k českým žákům chovali pohrdavě a častovali je urážkami jako požírači povidel, hlupáci či české palice. Jičinský se ve svých pamětech později zmiňoval, že tento hořký pocit z netolerance učitelů se mu vracel i po letech.

Po ukončení reálky začal studovat českou polytechniku (18471852) a posléze horní učiliště v Příbrami. Slavnostním skokem přes kůži byl 6. listopadu 1852 přijat do hornického stavu. V roce 1854 studia dokončil ziskem titulu horního inženýra. Podobně jako generace jeho předků (s výjimkou jeho otce) tak spojil svůj život s hornictvím.

Do Moravské Ostravy zkušebně odešel roku 1856. Začal pracovat u Severní dráhy císaře Ferdinanda. Jeho vynikající schopnosti, pracovitost, nadání k řízení a organizování jej předurčily k rychlému pracovnímu postupu. Vystřídal profese jako asistent, závodní ředitel na dolech Albert a Hubert v Hrušově či důlní měřič v revíru Přívoz. V roce 1868 byl pověřen vedením dolů na Zárubku v dnešní Slezské Ostravě. O své znalosti se často dělil s jinými formou článků v časopisech a ročenkách, byl také autorem řady odborných příruček.

V červnu 1864 se oženil s Laurou Schreiberovou, se kterou měl třináct dětí. Jejich počet, i na svou dobu značný, ozřejmoval svým osobitým humorem: žádný z jeho šesti sourozenců neměl potomky, a tak veškerá tíha rodu zůstala na něm. Kromě profesního a osobního života věnoval svůj čas také životu společenskému. Byl zakladatelem českého spolku Občanská beseda i Občanské záložny v Moravské Ostravě.

Roku 1871 na rok opustil Ostravu, aby se po roce vrátil, tentokrát jako ředitel Spojených vítkovických kamenouhelných dolů v Moravské Ostravě. Zde vznikl ve stejném roce z jeho iniciativy Hornicko-technický spolek organizující odborná setkání a výměnu zkušeností. V těžbě prosazoval nové metody a technologie, zajímavostí jsou např. lanovky dopravující uhlí. První byla vybudována v roce 1883 a vedla z dolu Anselm v Petřkovicích do Přívozu. Roku 1882 byl císařským rozhodnutím jmenován horním radou. Podílel se na založení české Horní školy v Moravské Ostravě v roce 1874 (současná Střední průmyslová škola elektrotechniky a informatiky).

Podobně jako mnozí úspěšní podnikatelé své doby i on vstoupil do komunální politiky. V obecním výboru Moravské Ostravy působil nepřetržitě od roku 1878 do roku 1896. Byl iniciátorem vytvoření prvního polohopisného plánu města pro usměrnění výstavby a na jeho realizaci se sám podílel. Jeho osobní zásluhou bylo nalezení nových zdrojů pitné vody pro stavbu vodovodu. Tehdejší představitelé města v této záležitosti nevyvíjeli prakticky žádnou aktivitu, proto Jičinský na vlastní náklady provedl průzkum a hotový projekt rovnou předložil městu k realizaci.

Na odpočinek odešel v roce 1897. Zemřel roku 1902 v Praze.

Dílo

Publikace

  • Das Mährisch-schlesische Steinkohlen-Revier bei Mährisch-Ostrau : in bergmännischer Beziehung (1865)
  • první učebnice pro horní školu v Moravské Ostravě
  • Katechismus důlního větrování pro podůlní a dozorce (1875)
  • Katechismus budování důlního pro podůlní a dozorce (1876)
  • Die Schlagwetter nicht zündende Sand-Patrone (1888)
  • Die Ökonomie beim Steinkohlenbergbaue (1888)
  • Bergmännische Notizen aus dem Ostrau-Karwiner Steinkohlenrevier gesammelt vom Jahre 1856-1898 (1898)
  • Cesta Ostravana do Ameriky leta Páně 1893
  • Několik slov a číslic pro rakousko-uherského horníka při uhelných dolech (1902)

Reference

  1. a b c Archiv hl. m. Prahy, Soupis pražských obyvatel, list 3 • 1793 • Jitschinský, Ferdinand. Dostupné online.
  2. Matriční záznam o narození a křtu
  3. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u Panny Marie Vítězné, sign. PMV Z5, s. 99. Dostupné online.

Literatura

  • MYŠKA, Milan. Vilém Jičinský : životní příběh českého montanisty v ostravsko-karvinském revíru. Opava ; Ostrava: Matice slezská ; Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě, 2006. 147 s. ISBN 80-86887-04-9, ISBN 80-7368-204-4. 

Externí odkazy

Kembali kehalaman sebelumnya