Victor-Lucien Tapié (24. července 1900, Nantes – 23. září 1974) byl francouzský historik, který se zabýval střední Evropou a historickými událostmi v Čechách
Jeho otec pocházel z jihu Francie z oblasti Armagnac a působil jako profesor na střední škole v Nantes. Matka byla vnučka zaslouženého botanika v Nantes.
Roku 1920 dosáhl na Sorbonně potřebnou kvalifikaci k vyučování na střední škole. V době, kdy francouzská vláda a pařížská univerzita zakládaly francouzský ústav v Praze, byl mezi jinými i Tapié vyslán do Čech vyučovat francouzštinu. Jeho pobyt v Čechách na něj zapůsobil a mimo své školské činnosti se začal věnovat české historii. Blíže se seznámil s dílem E. Denise, s nímž se v Čechách i potkal. Často se setkával s českými historiky V. Novotným a J. Pekařem a byl naplno rozhodnut věnovat svoji sílu hlubšímu poznání dějinných vztahů Čech a Francie. S tímto plánem se roku 1921 vrátil na Sorbonnu. Roku 1922 obhájil vysokoškolský titul prací na téma Jindřich IV. a České země.
Roku 1926 vydal v Českém časopise historickém (jehož redaktorem byl J. Pekař) dopisy Karla ze Žerotína Ludvíkovi XIII.[1] Roku 1934 získal podporu Rockefellerovy nadace a začíná se naplno věnovat badatelské činnosti.
Odkazy
Reference
- ↑ Dva listy Karla st. ze Žerotína králi francouzskému, ČČH 32, 1926, s. 582–584.
Externí odkazy
