Via Merulana

Via Merulana
Umístění
Stát	Itálie Itálie
Město	Řím
Čtvrť	Monti
Poloha	41°53′22,8″ s. š., 12°30′11,7″ v. d.
Začíná na	Piazza di Santa Maria Maggiore
Končí na	Piazza di San Giovanni in Laterano
Historie
Datum vzniku	16. století
Pojmenováno po	rodině Merulo
Starší názvy	Via Gregoriana, Via Coroncina
Další údaje
Typ	asfaltová příjezdová komunikace
Délka	přibližně 1,13 km
PSČ	00184, 00185
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Via Merulana je historická ulice v Římě. Název je pravděpodobně odvozen od rodu Merulo, která zde vlastnila pozemky ve středověku. Nachází se v centru města a spojuje baziliku Santa Maria Maggiore s bazilikou San Giovanni in Laterano, podél čtvrtí Monti a Esquilino (jeden ze sedmi římských pahorků). Leží jižně od hlavního římského vlakového nádraží (Stazioni Termini), poblíž Oppijského pahorku. Je známá také tím, že do ní italský spisovatel Carlo Emilio Gadda situoval svůj kriminální román Quer pasticciaccio brutto de via Merulana (Ten strašný nepořádek na Via Merulana) (1946).

Historie

Moderní ulice kopíruje trasu Via Gregoriana ze 16. století, kterou vytyčil papež Řehoř XIII. a rozšířil papež Sixtus V., aby poskytla vhodné prostředí pro procesí a papežské průvody mezi Santa Maria Maggiore, San Giovanni in Laterano, Scala Santa a bazilikou Santa Croce in Gerusalemme. Od 17. století kolem něj vyrůstaly předměstské patricijské vily, z nichž poslední (1830) byla vila Wolkonsky, která se jako jediná zachovala téměř neporušená, zatímco ostatní padly pod krumpáčem umbertinské urbanizace. V minulosti to byla via del Merli, která vedla k prata Meruli, což bylo panství, kde nyní stojí Ospedale San Giovanni in Laterano, oblast zahrnovala obě části Lateránu a Santa Maria Maggiore, ulice protínající Cimbro.

Socha Eróta, nalezená v roce 1876 na Via Merulana (Kapitolská muzea, sál Maecenových zahrad, kopie z antoniánského období podle originálu ze 4. století př. n. l.)

Zmiňuje se o ní Ordo Benedicti, podle něhož vedla od Alexandrova nymfea (tzv. „Mariovy trofeje“ na náměstí Vittoria Emanuela II.) k Neronovým obloukům Aqua Claudia na Caelianu. Jako toponymum se používalo ve třech antických kostelech: S. Bartholomaei de Merulana nebo in Capite Merulanae, S. Basilidis in Merulana a S. Matthaei in Merulana,^[1] který byl zničen v roce 1810.

Označení

Až do roku 1871 se ulice jmenovala „Via Coroncina“, ale na návrh městské rady č. 16 z 30. listopadu 1871 byla přejmenována na „Via Merulana“.

Zajímavá místa

Podél moderní ulice Via Merulana, od Via Labicana k náměstí Piazza di San Giovanni in Laterano, se nachází bazilika svatého Antonína Paduánského na Esquilinu s přilehlým františkánským klášterem (dříve se v místě nacházela vila Giustiniani Massimo). Na křižovatce s římskou ulicí Via Labicana se nachází průčelí starobylého kostela svatých Marcelína a Petra v Lateránu (Santi Marcellino e Pietro al Laterano). Na křižovatce s Via di San Vito se nachází kostel svatého Alfonse na Esquilinu (Sant'Alfonso di Liguori all'Esquilino) patřící řádu kněží redemptoristů. U křižovatky s Via Mecenate je Auditorium Maecenas a nymfeum tvořící součást Maecenasových zahrad (Horti Maecenatis) s divadlem Brancaccio (Auditorium Maecenas).

Mezi další instituce na trase patří Museo Nazionale d'Arte Orientale a Papežská univerzita Antonianum.

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Via Merulana na italské Wikipedii a Via Merulana na anglické Wikipedii.

1. RICHARDSON, Lawrence. A New Topographical Dictionary of Ancient Rome. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 1992. Dostupné online. ISBN 978-08-0184-300-6. S. 417. (angličtina) 

Literatura

• CASALI, Vittorio. Un balcone su via Merulana. Řím: Bastogi Editrice Italiana, 2010. ISBN 978-88-6273-289-5. (italšltina) 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Via Merulana na Wikimedia Commons
• Roma Segreta (italsky)

Portály: Architektura a stavebnictví | Itálie