Legasov a další vědci již při zavádění reaktoru RBMK do sovětských elektráren upozorňovali na rizika vyplývající z jeho nebezpečné konstrukce (reaktor bez kontejnmentu). Dalším problémem byly zavádějící informace pro operátory, kteří neznali kritické chování reaktoru v nestabilních podmínkách (obecně pod 30 % nominálního výkonu), nevěděli o nebezpečně vysokém kladném dutinovém koeficientu reaktivity (velmi rychlý nárůst výkonu reaktoru při ztrátě chladicího média) a neměli ponětí o specifické konstrukci regulačních tyčí (které při zavádění do běžícího reaktoru zpočátku zvyšovaly jeho výkon, místo aby omezily štěpnou reakci a výkon snižovaly).[1]
Po katastrofě v Černobylu se Legasov stal klíčovou postavou vládní komise, která měla zkoumat příčiny katastrofy a vypracovat plán na odstranění jejích následků. Přijal důležitá rozhodnutí v zájmu odvrácení dalších škod a informoval vládu o situaci v oblasti. Informoval své kolegy a tisk o bezpečnostních rizicích zničeného reaktoru a vyzval k okamžité evakuaci města Pripjať. Také navrhoval zrušit prvomájové oslavy v Kyjevě,[2][3] které následovaly krátce po havárii v Černobylu, ale nepovedlo se mu přesvědčit komunistické špičky. Jeho výpověď na soudu 3 mužů kteří byli obviněni z katastrofy v Černobylu Anatolij Djatlov, Alexander Bruchanov, Nikolaj Phomin, nebyla sovětským svazem přijata.
Legasov (druhý zprava) na konferenci IAEA ve Vídni, srpen 1986
Valerij Legasov byl 27. dubna 1988, dva roky po výbuchu v Černobylu, nalezen mrtev ve svém domě u Moskvy. Má se za to, že spáchal sebevraždu oběšením. Předtím nahrál ještě zvukový záznam, v němž uvedl více podrobností o katastrofě v Černobylu.
Po této jeho tragické smrti byly jeho názory, publikace a zvukový záznam šířeny mezi sovětskými vědci. Samotný Sovětský svaz přiznal chyby v konstrukci reaktoru RBMK-1000 a to, že operátoři řídícího centra nevěděli o těchto skutečnostech a faktech. Při situaci, ke které osudné noci došlo ve 4. bloku, tlačítko AZ-5 (spouštěč rychlé odstávky reaktoru) a grafitové hroty bórových tyčí ještě více zvyšují výkon a tudíž v okamžiku, kdy bylo tlačítko stisknuto, nešlo výbuchu vzhledem k vysoké nestabilitě v reaktoru, tzv. otravě xenonem a vzniku dutiny způsobené vysokou teplotou v jádře bez chladicí vody zabránit.
Ocenění
V září 1996 byl Valerij Legasov posmrtně „za odvahu, pevnost a hrdinství, které osvědčil při likvidaci následků nehody v jaderné elektrárně v Černobylu“ vyznamenán titulem Hrdina Ruské federace, který mu udělil tehdejší ruský prezident Boris Jelcin.[4]