Bezprostředně před sjezdem, od 12. dubna 1927 velitel kuomintangské armády Čankajšek zrušil dohodu o spolupráci s komunisty a naopak je začal vyvražďovat. V té době se většina členů ÚV KS Číny nacházela ve Wu-chanu, aby pomohli tamní vládě, složené z reprezentantů levého křídla Kuomintangu a komunistů.
Významnou úlohu ve sjezdové debatě sehrál představitel Kominterny indický komunista Mánabendra Náth Ráy. Sjezd přijal strategii strany v duchu rezoluce o čínské otázce 7. rozšířeného zasedání IKKI (výkonného výboru Kominterny) z prosince 1926: zkrizoval postoje Čchen Tu-sioua, označené za pravou úchylku, totiž jeho odmítání vůdčí role proletariátu v revoluci, kterou přenechával buržoazii; nicméně praktická opatření pro nápravu situace předložena nebyla. Sjezd za hlavní aktuální úkol prohlásil provedení agrární revoluce a vytvoření rolnické revoluční moci.
Celkově politické rozhodnutí sjezdu odrážely přání části čínských i kominternovských komunistů udržet jednotu bloku KS Číny a Kuomintagu, za cenu vzdání se nejvíce radikálních programových požadavků. Podle sjezdové rezoluce tak komunisté chtěli „dosáhnout plné jednoty všech demokratických sil pod vlajkou Kuomintangu. V této etapě revoluce je hlavním úkolem proletariátu upevnění Kuomintangu jako svazu revolučních sil.“
