Vítův dědeček Václav Vokolek založil v Pardubicích tiskárnu, kde Vít se svými sourozenci Vojtěchem a Ludmilou[2] vyrůstal. Ve 30. letech 20. století se spolumajitelem stal Vítův otec Vlastimil a tiskárna byla přejmenována na V. Vokolek a synem.
Strýc Vojmír měl v druhém patře tiskárny zřízený ateliér a Vít jej tam často navštěvoval.[3]
Vít se díky tomuto prostředí začal brzy zajímat o historii. Sám zažil tři bombardování Pardubic.[1][3] Při jednom z náletů se v červenci 1944 ukrýval ve sklepení rodinné tiskárny spolu s rodinným přítelem básníkem a opatemJanem Anastázem Opaskem.
Komunistický převrat zásadním způsobem zasáhl do života celé rodiny. Stroje i další vybavení rodinné tiskárny bylo komunistickým režimem zničeno. Následně Vítův dědeček prodělal infarkt, kterému podlehl. Jeho dalším strýcem byl Vladimír Vokolek, jehož básnická díla bylo po roce 1948 zakázáno vydávat, a tak Vít jako člen rodiny měl v té době naprostý zákaz výjezdu do zahraničí. Nikdo z rodiny nesměl být zaměstnán v Pardubicích.[1] (Vladimírův syn, a tedy Vítův bratranec Václav Vokolek je prozaik a básník.)
Studium a pracovní dráha
Výstava Pravěk východních a severovýchodních Čech, jejímž autorem byl Vít Vokolek
V roce 1947 nastoupil na gymnázium a po složení maturitní zkoušky chtěl pokračovat na vysokou školu. Vzhledem k nové době a jeho třídnímu původu to však bylo takřka možné. Přes špatná doporučení se díky podpoře pedagogů z fakulty podařilo Vokolkovi dostat na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde studoval v letech 1954–1959. Dle systému umístěnek měl nastoupit ve Starém Mostě. Nakonec však díky známostem otce pro něj bylo zřízeno místo archeologa v krajském muzeu v Hradci Králové. V muzeu založil archeologické oddělení, které následně vedl jako ředitel, než byl z politických důvodů nahrazen.[3] V roce 1965 byla instalována pod jeho vedením expozice Pravěk východních a severovýchodních Čech.[4]
V roce 1968 probíhal v Plotištích nad Labem rozsáhlý archeologický výzkum. Polská okupační armáda si tyto výkopy podél silnice na Hradec Králové špatně vysvětlila a neštěstí bylo zažehnáno tím, že Vokolek odvolal své lidi z terénního výzkumu.[3]
Vít Vokolek: Laténské nálezy z Dražkovic. Východočeský sborník historický, 1999, 8, s. 3–22.[1]
Vít Vokolek: Pohřebiště lidu popelnicových polí v Ostroměři, Hradec Králové 1999.
Vít Vokolek (ed): Období popelnicových polí a doba halštatská. Příspěvky z 5. kolokvia, Pardubice 2001.
Vít Vokolek: Gräberfeld der Urnenfelderkultur von Skalice/Ostböhmen, Praha 2002.
Vít Vokolek: Katalog sbírky oddělení prehistorie a protohistorie Národního muzea. III. Nálezy do roku 1913. = Katalog der Sammlung der Abteilung für Ur- und Frühgeschichte des Nationalmuseums III. Funde bis 1913, Praha 2007.
V roce 2017 byl ve Východočeské galerii v Pardubicích o rodině Vokolkových uveden dokumentární film Vokolkovi. Vít je jedním ze tří průvodců příběhem.[7]
