Václav Petrů se narodil poblíž města Tábora ve vsi Klenovice v rodině rolníka Jakuba Petrů a jeho ženy Marie Anny rozené Flíčkové.[2] Základní vzdělání patrně získal v nedaleké Soběslavi, dále pokračoval na německém gymnáziu v Jindřichově Hradci a v letech 1863-1866 studoval klasickou filologii a češtinu na pražskéněmecké univerzitě.
Po absolvování univerzitního studia nastoupil do Českých Budějovic, kde tři roky suploval na české paralelce při německém gymnáziu a následně byl v roce 1869 ustanoven profesorem na gymnáziu v Klatovech. Mezitím se v roce 1868 oženil[3] s Antonií Konšelovou[4], později se jim narodilo 5 dětí, Bohuslava *1873[5], Václav *1874[6], Antonín *1876[7], Pavla *1878[8] a poslední byla dcera Milada *1879[9]. V roce 1871 obdržel umístěnku do Pelhřimova, kde zastával místo ředitele tamního gymnázia, a působil zde po dobu třiceti čtyř roků. Koncem února roku 1882 ovdověl[10], ale v roce 1883 našel náhradní matku pro svá osiřelá dítka, rovněž vdovu Marii Koptišovou[11] a záhy se s ní oženil[2]. Po roce se jim narodila dvojčata, František a Karel *1884[12]. V roce 1905 odešel do důchodu a v následujícím roce zemřel.[1]
Václav Petrů byl autorem veršů, povídek pro mládež, národopisných črt, vypravěčem cizokrajných i domácích pověstí, kompilujícím historikem i teoretikem literatury, překladatelem z nejrůznějších jazyků. Rovněž přispíval do Ottova slovníku naučného pod značkou Pů.
Jeho rodná obec nezapomněla na Václava Petrů. Za jeho zásluhy o Klenovice byl jmenován jejich čestným občanem, roku 1931, u příležitosti jeho nedožitých devadesátých narozenin byla do jeho rodného domu vsazena pamětní deska.
Dílo
Dějiny města Pelhřimova,
Ilustrované dějiny literatury povšechné,
Poetická čítanka,
Čítanka pro nižší třídy škol středních,
Obrazy ze života starověkých národů,
Anthologie epických básní původních
Odkazy
Literatura
Poslední odpočinek Václava Petrů v Pelhřimově1997 Osobnosti Pelhřimovska, Městská knihovna Pelhřimov, Pelhřimov
