Coimberská skupina, ORCID, Německá konference rektorů, Všeobecný německý spolek univerzitního sportu, Konfederace repozitářů s otevřeným přístupem, Asociace evropských univerzit, Informační služba Věda, Národní infrastruktura pro výzkumná data, Guild of European Research-Intensive Universities a European Open Science Cloud Association
Škola, kde studovala celá řada významných osobností, patří k tradičním a historickým německým institucím. K říjnu 2019 patřilo mezi její studenty, vyučující či badatele, 45 nositelů Nobelovy ceny.
Univerzitu, kterou dnes tvoří 13 fakult, navštěvuje 31 600 studentů.[1] Vyučuje zde přes 400 profesorů, které doplňuje na 4 000 akademických pracovníků podporovaných více než 7 000 technickými a administrativními pracovníky.
V prvních sto letech existence univerzity se proslavila zejména zdejší právnická fakulta. V 18. století zde dlouhých 50 let přednášel veřejné právo neboli ius publicum uznávaný učenec Johann Stephan Pütter. Jeho přednášky zaujaly například pozdějšího rakouského kancléře knížete Metternicha a pozdějšího zakladatele berlínské Humboldtovy univerzity, diplomata a filozofa Wilhelma von Humboldta. Roku 1809 se zde ke studiu metafyziky a psychologie zapsal i filozofArthur Schopenhauer později známý zejména svým dílem Svět jako vůle a představa (1819). V letech 1832–1833 navštěvoval zdejší právnickou fakultu i Otto von Bismarck, budoucí první ministr Pruska, budovatel sjednoceného Německa a první z řady německých kancléřů. Kolem roku 1834, tedy 100 let od založení školy, se Georgia Augusta mohla pyšnit i takzvanou „Göttingenskou historickou školou“ – skupinou historiků, jež spojoval podobný styl vědecké práce.
Koncem 19. století a začátkem století 20. dosáhla Univerzita Georga Augusta svého akademického vrcholu. Značnou zásluhu na tom mělo zaměření na přírodovědné obory, zejména na matematiku. Matematikům Davidu Hilbertovi a Felixi Kleinovi se do roku 1900 podařilo přilákat do Göttingenu matematiky prakticky z celého světa, čímž se z Georgie Augusty stalo počátkem 20. století jedno z vůdčích matematických center. Podobně se z teologické fakulty stalo ve spojení s dalšími orientalisty a historiky starověku napříč celou univerzitou mezinárodní centrum pro religionistická a antická studia.
V letech 1921–1933 vedl skupinu teoretické fyziky matematik a fyzik Max Born, který se během té doby stal jedním ze tří objevitelů nerelativistické teorie kvantové mechaniky. Georgia Augusta se tak stala i jedním z hlavních středisek rozvoje moderní fyziky.
Velká čistka roku 1933
Počátkem 30. let se na univerzitu zaměřily nacistické snahy tvrdě se vypořádat s takzvanou „židovskou fyzikou“, představovanou například prací Alberta Einsteina. Podle Zákona o státní službě schváleného 7. dubna 1933, jen 2 měsíce po jmenování Adolfa Hitlera říšským kancléřem, byli neárijští akademičtí pracovníci včetně Maxe Borna, Victora Goldschmidta, Jamese Francka, Eugene Wignera, Leó Szilárda, Edwarda Tellera, Edmunda Landaua, Emmy Noetherové a Richarda Couranta ze školy vypuzeni nebo raději sami odešli. Většina z nich opustila nacistické Německo a přesídlila do zemí jako USA, Kanada či Velká Británie. V roce 1934 večeřel David Hilbert, v té době symbol německé matematiky, s nacistickým ministrem vědy, výchovy a osvěty Bernhardem Rustem. Ministr se Hilberta zeptal: „Jaká je matematika v Göttingenu, když je teď očištěna od židovského vlivu?“ Hilbert mu na to odpověděl: „V Göttingenu už není žádná matematika.“[2]
Poválečná obnova
Po skončení 2. světové války byla Univerzita Georga Augusta první univerzitou v zónách kontrolovaných západními Spojenci, jež byla pod britskou správou v roce 1945 opět otevřena.
↑Data on the area of teaching and learning [online]. [cit. 2019-12-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-21. (anglicky)Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑The dinner between Hilbert and Rust [online]. [cit. 2018-01-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-01-14.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.