V roce 1908 ve Velké Británii vypukla panika, že německá Kaiserliche Marine díky utajené stavbě nových lodí vyrovná námořní převahu královského námořnictva. Výsledkem bylo rozhodnutí, že v roce 1909 bude objednáno osm místo původně plánovaných čtyř plavidel. Jednalo se o dvě jednotky třídy Colossus a šest dalších bitevních lodí se silnějšími 343mm kanóny. Bitevní lodě třídy Colossus byly rozestavěny v rámci předcházející třídy Neptune, ale nakonec byly dokončeny podle upraveného projektu. Odlišnosti nebyly velké. Pro úsporu hmotnosti měly pouze jeden trojnožkový stožár, rozestup mezi věžemi „P“ a „Q“ byl zmenšen, což umožnilo upravit hlavní nástavbu a rozmístění sekundární výzbroje. Torpédomety měly větší ráži.[1] Zesíleno bylo rovněž pancéřování.[2]
Hlavní výzbroj tvořilo deset 305mm kanónů v pěti dvoudělových věžích. Doplňovalo je šestnáct 102mm kanónů, čtyři 57mm kanóny a tři 533mm torpédomety. Pohonný systém tvořilo osmnáct kotlů Babcock & Wilcox (Hercules měl kotle Yarrow) a čtyři parní turbíny Parsons o výkonu 25 000 ihp, pohánějící čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 21 uzlů. Dosah byl 6680 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.[1]
Modernizace
V letech 1915–1916 byly odstraněny protitorpédové sítě. Za války tři původní 57mm kanóny nahradily tři protiletadlové 57mm kanóny a jeden protiletadlový 76mm kanón.[1]
Odkazy
Reference
↑ abcdeGARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1906–1921. New York: Conway Maritime Press., 1985. S. 26. (anglicky)
