Tu-cung (čínsky pchin-jinem Dùzōng, znaky 度宗; 2. května 1240 – 12. srpna 1274), vlastním jménem zprvu Čao Meng-čchi (čínsky pchin-jinem Zhào Mèngqǐ, znaky zjednodušené 赵孟启, tradiční 趙孟启), od roku 1251 Čao C’ (čínsky pchin-jinem Zhào Zī, znaky zjednodušené 赵孜, tradiční 趙孜), později Čao Čchi (čínsky pchin-jinem Zhào Qí, znaky zjednodušené 赵祺, tradiční 趙祺), panoval od roku 1264 jako císař čínské říši Sung. Nastoupil po bezdětném strýci, císaři Li-cungovi.
Život
Tu-cung se narodil jako Čao Meng-čchi 2. května 1240 Čao Jü-žuejovi. Čao Jü-žuej byl mladší bratr Li-cunga, císaře jihočínské říše Sung, nosil titul kníže ze Žung (榮王).
V jedenácti letech byl Čao Meng-čchi přejmenován na Čao C’a. Li-cungovi synové zemřeli v raném věku, proto císař povolal ke dvoru několik mladých členů císařského rodu, preferoval mezi nimi Čao C’a, roku 1253 jmenovaného císařským synem (chuang-c’, 皇子) a roku 1260 korunním princem.[1] Císař Li-cung zemřel po dvoudenní nemoci 16. listopadu 1264, načež Čao C’ bez problémů nastoupil na trůn, znám je pod svým chrámovým jménem Tu-cung.[2]
Zpočátku vlády císař vyzval své úředníky, aby byli přímí a informovali ho o všech problémech země, ale z jeho strany to zůstalo jen platonickou výzvou nepotvrzenou činy. Záhy zcela odvrhl své povinnosti a oddával se zábavám, pití a ženám. Řešení všech civilních a vojenských záležitostí přenesl do rukou hlavního rádce Ťia S’-taoa, stojícího v čele vlády už od roku 1260.[3]
Za vlády Tu-cunga říši Sung sužovala povstání, války a nepokoje. Nejnebezpečnější byla mongolská agrese. Roku 1268 armáda Mongolské říše v čele s Bajanem a Chubilajem zaútočila na sungskou říši. Šest let Číňané s Mongoly bojovali v dnešní provincii Chu-pej. Až roku 1274 Mongolové zvítězili v rozhodující bitvě u Siang-čou. Osudovou porážku, po které se sungská armáda nevzchopila k vážnějšímu odporu proti Mongolům, Ťia S’-tao před císařem utajil.
Tu-cung zemřel krátce poté, novým panovníkem se stal jeho čtyřletý syn Čao Sien, známý posmrtným jménem Kung-cung. Na sungském císařském trůnu se v krátké době postupně vystřídali tři malí synové Tu-cunga, poslední z nich zahynul roku 1279 a s ním skončila i říše Sung.
Odkazy
Reference
- ↑ DAVIS, Richard L. The Reign of Tu-tsung (1264–1274) and His Successors to 1279. In: TWITCHETT, Denis; SMITH, Paul Jakov. The Cambridge History of China, Vol. 5 Part One: The Sung China and Its Precursors, 907-1279 AD. 1. vyd. Cambridge, New York, Melbourne, Madrid, Cape Town, Singapore, Sao Paulo, Delhi: Cambridge University Press, 2009. [Dále jen Davis]. ISBN 0521812488, ISBN 978-0521812481. S. 913–962, na s. 913–914. (anglicky)
- ↑ Davis, s. 916.
- ↑ Davis, s. 917.
Literatura
- TWITCHETT, Denis; SMITH, Paul Jakov. The Cambridge History of China, Vol. 5 Part One: The Sung China and Its Precursors, 907-1279 AD. 1. vyd. Cambridge, New York, Melbourne, Madrid, Cape Town, Singapore, Sao Paulo, Delhi: Cambridge University Press, 2009. 1128 s. ISBN 0521812488, ISBN 978-0521812481. (anglicky)
Externí odkazy
