„Srdce Tater“ Starý Smokovec bylo ale od dopravy stále odříznuto. S tím se ale nesmířili podnikatelé Viliam Krieger a Vincent Matejka, kteří 2. srpna1904 spustili trolejbusový provoz (tehdy pod názvem „elektrobus“) na lince Poprad – Veľký Slavkov – Starý Smokovec. Trať měřila 13,8 km a její součástí byla jediná měnírna ve Starém Smokovci, kterou napájel vodní elektrický mlýn v obci Veľká. V té době se jednalo o unikát, neboť vůbec první trolejbusová trať pro pravidelnou dopravu na světě (nepočítaje zkušební úseky) byla zprovozněna jen o 4 roky dříve. Trať, vedená náročným terénem, se příliš neosvědčila hlavně za špatného počasí v prudkém stoupání u Dolního Smokovce. Dalším problémem byla příliš úzká trať, pokud se trolejbus vyhýbal protijedoucímu širokému fiakru. Vyskytlo se proto několik kolizí s povozy taženými koňmi. V roce 1905 vykonali inspektoři revizi a konstatovali, že jsou trolejbusy i po kolizích provozuschopné. Ale v srpnu 1906 byl trolejbusový provoz náhle ukončen. Později vyšlo najevo, že z důvodu, že koně rakouské arcikněžny Izabely byli na trolejbus „alergičtí“ a při jednom takovém střetnutí s elektrickou „mašinou“ se splašili a kočár se i s Její Výsostí převrátil do příkopu.[1]
Vozový park
Po celou dobu provozu (2 roky) sloužily 3 trolejbusy typu Daimler-Stoll, které mohly přepravit až 20 osob.
