Torranceho test kreativity

Torranceho test kreativity či figurální test tvořivého myšlení (původním názvem Torrance Thinking Creative Test – TTCT) je psychologický výkonový test měřící schopnosti divergentního myšlení, užívaný především k měření tvořivosti jedince. Test byl vyvinut v 60. letech 20. století ve Spojených státech amerických psychologem Ellisem Paulem Torrancem s původním názvem Minnesotské testy tvořivého myšlení. Mezi dalšími autory, kteří se zabývali tímto tématem, je nutno uvést Guilforda. Ten zavádí čtyři hlavní kategorie sledované v divergentním myšlení, jež je často považováno za ukazatel tvořivosti (či v jistých případech s pojmem „tvořivost“ dokonce splývá).[1] Test byl v minulosti užíván především pro identifikaci nadaných dětí ve školách. V současnosti je používán jak v rámci vzdělávacího procesu, tak ve všech sférách soukromého sektoru.

Divergentní myšlení jako ukazatel tvořivosti využívá i mnoho jiných autorů – například Wallachův a Koganův test, Guilfordův test, Reddyho test a mnoho dalších.[2]

Struktura Torranceho testu figurální tvořivosti

Tvořivost Torrance definoval ve smyslu objevování zásadních rozdílů, navrhování rozličných řešení úkolů a problémů, produkci nových myšlenek a jejich slučování, a vycítění nových vztahů mezi myšlenkami.[3] Test měřil v původní první a druhé verzi čtyři dimenze tvořivosti – fluenci, flexibilitu, originalitu a elaboraci.[4] Dimenze fluence odkazuje k produkování nápadů, flexibilita měří počet odlišných kategorií, do kterých spadají odpovědi, originalita se vztahuje k statistické vzácnosti uvedených odpovědí a elaborace k podílu detailů a zvláštností v odpovědích. Při vydání třetí verze testu v roce 1984 došlo k vyřazení faktoru flexibility a k přidání dvou nových faktorů kreativity – abstrakce názvu (měřící úroveň abstrakce přiřazenou názvům nakreslených obrázků) a odolnosti k předčasnému vystavení (měřící schopnost být otevřený během procesu zpracování informací a uvažování o informacích uvedených v odpovědích.[5][6][7]

Torranceho figurální test tvořivosti také pracuje právě s těmito čtyřmi kategoriemi. Celkově je rozdělen do tří částí, kde je na vypracování každé určen časový limit:

  1. Tvoření obrázku - tato část obsahuje vystřižený útvar, který je nutno kreativně využít při tvoření nového, vlastního díla. Hodnocena je zde originalita obrázku i názvu a kolaborace (ostatní kategorie zde nemá význam hodnotit).
  2. Neúplné figury - zde se nachází 10 neúplných figur, které má subjekt co nejkreativněji a nejzajímavěji dokončit. Hodnotí se zde všechny čtyři kategorie samostatně u každé z figur.
  3. Kruhy - v poslední části se jedná o využití kruhů k vytvoření nových obrazců. Hodnotí se zde opět všechny kategorie (vyjma originality názvu, u které není hodnocení doporučeno).

Hodnocení jednotlivých částí se řídí obsáhlým manuálem. Obecně jsou jednotlivé kategorie definovány jako:[1][8]

  • originalita = jedinečnost odpovědí
  • fluence = počet možných / uznatelných odpovědí
  • flexibilita = rozmanitost odpovědí (to, jak se jednotlivé odpovědi liší od jiných - například využití kruhu jako mandarinky a jako pomeranče se počítá za jedno platné řešení)
  • elaborace = podrobnost odpovědí; množství prvků, které je možno z obrázků odmyslet, aniž by byl ztracen jeho význam (například šrafování, propracované obličeje, potisk na tričkách)

Existují dvě formy (A a B) figurální verze testu a 2 formy (A a B) verbální verze TTCT, přičemž v českém prostředí je více užívána verze figurální, která je méně náchylná ke zkreslení způsobeném překladem z angličtiny.[9] Test může být administrován individuálně i skupinově a doba testování se pohybuje v rozmezí 30–45 minut.

Kritika

Výhodou tohoto testu je fakt, že dle dostupných dat vykazuje vysokou reliabilitu a validitu. Navíc je použitelný i pro děti mladšího věku. Test má však i své kritiky, poukazující na to, že test měří pouze některé z faktorů tvořivosti, je náročný na administraci a vyhodnocení, přičemž časový limit může negativně ovlivnit výsledky a subjektům v umělé situaci může chybět motivace.[10]

Kim ve svém článku upozorňuje, že v důsledku uplynutí poměrně dlouhé doby od poslední aktualizované verze testu v roce 1998 může být problematické měřit pomocí figurální verze TTCT originalitu. V průběhu času totiž mohlo dojít ke změně frekvencí odpovědí co do jejich originálnosti (či statistické vzácnosti). Originalita je také považována za kulturně-specifickou, takže je nutné přizpůsobit Torranceho test konkrétní populaci se souběžným vytvořením konkrétních norem.[11] Předmětem kritiky se často stává také nedostatečně vyvinutá skórovací škála u elektronické (internetové) figurální verze testu.[12] Někteří kritici také zmiňují možnou existenci vztahu mezi motivací a výsledkem v testu TTCT a zároveň požadují ověření vlivu genderu, rasy a socioekonomického statusu na získané výsledky v testu TTCT.[13] Další sporný bod představují vztahy mezi jednotlivými faktory tvořivosti, měřené Torranceho testem. Například podle Dixona závisí výsledné skóre měřící originalitu ve figurální verzi testu velmi silně na celkovém skóre fluence.[14] Jiní autoři pak diskutují také vysokou vzájemnou korelaci mezi jednotlivými faktory, což může v důsledku bránit interpretaci testu založené na nezávislosti jednotlivých faktorů.[15] Podobně je kritizována i nedostatečná diskriminační validita testu.[16]

Reference

  1. ↑ a b Jurčová, M. (1984). Torranceho figurálny test tvorivého myšlenia. Bratislava: Psychodiagnostické a didaktické testy.
  2. ↑ Flanagan, D. & P. Harrison (Eds.). (2012). Contemporary intellectual assessment: theories, tests, and issues. New York: Guilford Press.
  3. ↑ TORRANCE, E. P. Creativity. What research says to the teachers, 28. [online]. National Education Association, 1969. Dostupné online. (Washington, DC.) 
  4. ↑ TORRANCE, E. P. Norms technical manual: Torrance Tests of Creative Thinking. Lexington, Mass: Ginn & Co., 1974. 
  5. ↑ TORRANCE, E. P. The Torrance Tests of Creative Thinking Norms - Technical Manual Figural (Streamlined) Form A & B. Bensenville, IL.: Scholastic Testing Service, 1998. 
  6. ↑ TORRANCE, E. P. The Torrance Tests of Creative Thinking Norms - Technical Manual Figural (Streamlined) Form A & B. Bensenville, IL.: Scholastic Testing Service, 1990. 
  7. ↑ TORRANCE, E. P. The Torrance Tests of Creative Thinking streamlined (revised) manual Figural A and Figural B. Bensenville, IL.: Scholastic Testing Service, 1984. 
  8. ↑ Sternberg, R. J. (1988). The nature of creativity: Contemporary psychological perspectives. Cambridge: University Press.
  9. ↑ TORRANCE, E. P. The Torrance Tests of Creative Thinking - Norms-Technical Manual Research Edition - Verbal Tests, Forms A and B - Figural Tests, Forms A and B.. Princeton, NJ.: Personnel Press., 1974. 
  10. ↑ Lokšová, I. & J. Lokša. (2003). Tvořivé vyučování. Praha: Grada Publishing.
  11. ↑ KIM, Kyung-Hee. Critique on the Torrance Tests of Creative Thinking. [s.l.]: [s.n.], 2002. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.  Archivováno 16. 11. 2007 na Wayback Machine.
  12. ↑ KWON, M.; GOETZ, E. T.; ZELLNER, R. D. Developing a computer-based TTCT: Promises and problems.. S. 96–106. Journal of Creative Behavior [online]. 1998. Čís. 32, s. 96–106. 
  13. ↑ CRAMOND, B. Interview with E. Paul Torrance on creativity in the last and next millennia.. S. 116–120. Journal of Secondary Gifted Education. [online]. Čís. 12, s. 116–120. 
  14. ↑ DIXON, J. Quality versus quantity: the need to control for the fluency factor in originality scores from the Torrance Tests.. S. 70–79. Journal for Education of the Gifted. [online]. 1979. Čís. 2, s. 70–79. 
  15. ↑ HEAUSLER, N. L.; THOMPSON, B. Structure of the Torrance Tests of Creativity Thinking.. S. 463–468. Educational and Psychological Measurement [online]. 1988. Čís. 48, s. 463–468. 
  16. ↑ RUNCO, M. A.; MARZ, W. Scoring divergent thinking tests using total ideational output and a creativity index.. S. 213–221. Educational and Psychological Measurement. [online]. 1992. Čís. 52, s. 213–221. 

Strategi Solo vs Squad di Free Fire: Cara Menang Mudah!