Tommaso Traetta, (Michele Francesco Saverio) (30. března 1727 Bitonto – 6. dubna 1779 Benátky) byl italský hudební skladatel, představitel neapolské operní školy.
Život
Traetta se narodil v městečku Bitonto nedaleko Bari. Byl žákem skladatele, zpěváka a hudebního pedagoga Nicola Porpory v Neapoli. První úspěch v neapolském divadle San Carlo získal operou „Il Farnace“ roku 1751.
V této době byl, jak se zdá, v těsném kontaktu s Jommellim. Od něho patrně Traetta získával pravidelné zakázky z celé země. Rozhodujícím mezníkem ve skladatelově kariéře se však stalo teprve přijetí postavení dvorního skladatele v Parmě v roce 1758.
V parmském vévodství se střetávaly vlivy francouzské, španělské i rakouské a v tomto mezinárodním prostředí vzniklo i příznivé klima pro rozvoj hudby vůbec a operní tvorby zvláště. Positivně byly přijímány nové podněty, které přicházely s hudbou Jeana Philippe Rameaua i Christopha Willibalda Glucka.
Tento nový impuls Traettově tvorbě je patrný např. již v opeře „Ippolito ed Aricia“ komponované krátce po příchodu do Parmy a uvedené v r. 1759. Zpracovává stejné téma jako Rameauova lyrická tragédie z roku 1733 „Hippolyte et Aricie“, ale činí jej bližším vkusu italského publika.
V následující dekádě zkomponoval Traetta na objednávku parmského dvora řadu oper jak komických, tak vážných ve stylu opera seria, vedle velkého množství hudby k oficiálním a slavnostním příležitostem. Jeho opery byly hrány v řadě evropských měst. Velkého úspěchu dosáhl roku 1763 ve Vídni operou „Ifigenia in Taurida“, která byla věnována Gluckově opeře „Orfeo ed Euridice“.
V roce 1765 se stal ředitelem prestižní konzervatoře Conservatorio del l'Ospedaletto v Benátkách a z té doby pochází značná část jeho chrámové tvorby.
V roce 1768 přijal nabídku carevny Kateřiny II. Veliké a stal se hudebním ředitelem opery v Petrohradě. Zde byla také poprvé provedena jeho největší opera „Antigona“ (1772).
Po krátkém pobytu v Londýně se roku 1777 usídlil v Benátkách, kde žil až do své smrti v roce 1779.
Operní dílo
- Il Farnace (1751 Neapol)
- Ifigenia in Aulide (1753 Neapol)
- I pastori felici (1753 Neapol)
- Le nozze contrastate (1753 Neapol)
- La Rosmonda (1755 Neapol)
- L'incredulo (1755 Neapol)
- I disturbi (1756 Neapol)
- Buovo d'Antona (1756 Florencie)
- La fante furba (1756 Neapol)
- Ezio (1757 Řím)
- La Nitteti (1757 Reggio Emilia)
- La Didone abbandonata (1757 Benátky)
- La virtuosa ritornata da Londra (1757 Parma)
- Olimpiade (1758 Verona)
- Demofoonte (1758 Verona)
- Solimano (1759 Parma)
- Ippolito ed Aricia (1759 Parma)
- Enea nel Lazio (1760 Turín)
- I Tintaridi, o Castore e Polluce (1760 Parma)
- Stordilano, principe di Granata (1760 Parma)
- Le feste d'Imeneo (1760 Parma)
- Armida (1761 Vídeň)
- Enea e Lavinia (1761 Parma)
- Zenobia (1761 Lucca)
- Alessandro nelle Indie (1762 Reggio Emilia)
- La francesca a Malghera (1762 Parma)
- Sofonisba (1762 Mannheim)
- Ifigenia in Tauride (1763 Vídeň)
- L'Issipile (1763 Neapol)
- Antigono (1764 Padova)
- La buona figluola maritata (1764 Parma)
- Semiramide (1765 Benátky)
- Zophilette (1765 Paříž)
- Le serve rivali (1766 Benátky)
- Siroe re di Persia (1767 Mnichov)
- Armida (1767 Benátky)
- Amore in trappola (1768 Benátky)
- L'isola disabitata (1768 Bologna)
- Il tributo campestra (1768 Mantova)
- Fetonte (1768 Vídeň)
- Olimpiade (1768 Cremona)
- Olimpiade (1769 Londýn)
- Astrea placata (1770 Petrohrad)
- Antigone (1772 Petrohrad)
- Amore e Psiche (1773 Petrohrad)
- Lucio Vero (1774 Petrohrad)
- Antigono (1775 Londýn)
- Le quattro stagioni e i dodici mesi dell'anno (1776 Petrohrad)
- Germondo (1776 Londýn)
- La Merope (1776 Milán)
- Telemacco (1777 Londýn)
- Il cavaliero errante (1778 Benátky)
- La disfatta di Dario (1778 Benátky)
- Gli eroi dei Campi Elisi (1779 Benátky)
Externí odkazy
