První vlna probíhala od roku 1959, kdy po čínské invazi Tibet opustil duchovní vůdce 14. dalajláma a vydal se na cestu do Indie, kam ho následovalo až 80 000 tibetských občanů. K tomuto roku se také váže zakládání prvních tibetských exilových komunit a táborů.
Druhá vlna Tibeťanů hledajících exil přichází s rokem 1979 a trvá až do 90. let, kdy Tibeťané opouštěli svou rodnou zemi v důsledku nesouhlasu s čínskou politikou a jejím působením na tibetský lid.
Třetí vlna probíhá od roku 1990 až do současnosti.
Současnost
Ústřední tibetská správa, která záležitosti diaspory zaštiťuje, eviduje více než 120 tisíc Tibeťanů v exilu (dle údajů z roku 2010). Drtivá většina z nich obývá osady na území Indie, Nepálu a Bhútánu, které spravuje exilová vláda prostřednictvím osadních úřadů.
