Budova divadla byla postavena roku 1881 na bulváru Strasbourg, na místě staršího divadla Les Menus Plaisirs z roku 1866. Roku 1888 sem mladý režisér André Antoine přestěhoval svůj nekonformní soubor a divadlo po něm přejmenoval na Théâtre Libre. Uváděl francouzské premiéry her Ibsenových, Strindbergových, Hauptmannových, Tolstého nebo Turgeněva, z domácích autorů např. Zolu či Claudela. Během prvních tří let existence soubor uvedl více novinek než Comédie-Française a Odéon dohromady. Divadlo si rychle vybudovalo dobré renomé i v zahraničí – podle Antoinova vzoru nazval Otto Brahm své nové berlínské divadlo Freie Bühne (1889). Roku 1906 odešel Antoine do Odéonu a vedení divadla svěřil svému žákovi Firminu Gémierovi, který pokračoval v započatém díle a na počest zakladatele divadlo přejmenoval na Théâtre Antoine. Během jeho vedení zde debutoval Jean Marais nebo Jean-Louis Barrault.
Roku 1943 převzala vedení divadla nová ředitelka Simone Berriau a navázala na tradici uvádění nových her dobrých autorů (Jean-Paul Sartre, Marcel Achard, Jean Anouilh, později Tom Stoppard, Harold Pinter a další). Jako svou první režii ve Francii zde uvedl Peter BrookWilliamsovuKočku na rozpálené plechové střeše. V inscenacích tohoto období se vystřídalo mnoho slavných herců: např. Jean Vilar, Juliette Gréco, Jean-Louis Trintignant, Jeanne Moreau. Po smrti Simone Berriau roku 1984 se řízení divadla ujala její dcera, herečka Héléna Bossis společně s Danielem Darèsem. Kromě uvádění současných autorů (Yasmina Reza si zde ve své hře Třikrát život i zahrála a inscenaci své hry Bůh masakru režírovala) se divadlo vrací i ke klasice (Wilde, Goldoni, Pirandello aj.). V lednu 2003 zde vystoupil v sérii představení Marcel Marceau. V létě 2008 Héléna Bossis zemřela a divadlo nadále vede sám Daniel Darès. Hned v roce 1987, odkdy se ve Francii udělují divadelní ceny Molière, lze najít mezi nominacemi herce z Théâtre Antoine a v dalších letech divadlo několik Molièrů v různých kategoriích také získalo.
Postupné změny názvu divadla: Les Menus Plaisirs (1866), Le Théâtre des Arts, L'Opéra-Bouffe, La Comédie-Parisienne (1881), Théâtre des Menus Plaisirs (1882), Théâtre Libre (1888), Théâtre Antoine (1906), Théâtre Antoine – Simone Berriau (1984).
2006: Yasmina Reza – Conversations après un enterrement (Rozhovory po pohřbu); Oscar Wilde – L'importance d'être constant (Jak je důležité míti Filipa)
2008: Yasmina Reza – Le Dieu du carnage (Bůh masakru) francouzská premiéra v autorčině režii.