Thomas Addison (2. dubna 1793 Longbenton – 29. června 1860 Brighton) byl anglický lékař a výzkumník, který je považován za zakladatele endokrinologie.[1] Byla po něm pojmenována Addisonova choroba, metabolická dysfunkce způsobená atrofií kůry nadledvin. Jako první také popsal perniciózní anémii, hematologickou poruchu, o níž se později zjistilo, že je způsobena poruchou vstřebávání vitaminu B12.
Svou profesní kariéru zahájil v roce 1817 v Guy's Hospital v Londýně, kde roku 1824 založil oddělení dermatologie.[2] Od roku 1827 byl lektorem a v roce 1837 se stal řádným lékařem a přednášel vnitřní lékařství. V nemocnici zůstal po celou svou profesní kariéru, pracoval a vyučoval zde celkem 37 let. Kolem roku 1850 poprvé identifikoval selhání nadledvin. Byl známým a uznávaným lektorem a diagnostikem. Jeho pedagogické schopnosti přispěly k věhlasu Guy's Hospital jako významné lékařské školy. Po celý život trpěl depresemi a po odchodu do penze spáchal v roce 1860 sebevraždu.
Biografie
Thomas Addison se narodil v dubnu 1795 v Longbentonu, nedaleko od Newcastlu upon Tyne. Otec Joseph Addison byl obchodníkem s potravinami a moukou. Thomas navštěvoval farní školu v Longbentonu a poté chodil do Royal Free Grammar School v Newcastlu, kde získal dobré znalosti latiny.[3]
V roce 1812 nastoupil na Lékařskou fakultu Edinburské univerzity, stal se členem Královské lékařské společnosti a v roce 1815 získal lékařský titul. V témže roce opustil Edinburgh a přestěhoval se do Londýna, kde se stal chirurgem v Lock Hospital. V roce 1817 se zapsal znovu jako student medicíny v Guy's Hospital v Londýně. Přibližně ve stejné době nastoupil jako žák dermatologa Thomase Batemana do veřejného dispenzáře, v němž se později sám stal lékařem. Působil zde osm let, získal důkladné znalosti o kožních chorobách a vybudoval si skvělou reputaci v oboru.[3] V roce 1819 si koupil dům v Hatton Garden a zřídil si soukromou praxi. V Guy's, kde se věnoval svým studentům a pacientům, měl dobrou pověst, ale mimo nemocnici byl málo známý a měl jen málo soukromých pacientů.[4]
V lednu 1824 byl povýšen na asistenta lékaře v Guy's Hospital a v roce 1827 byl jmenován lektorem.[4] V roce 1837 se stal řádným lékařem v Guy's Hospital a společně s Richardem Brightem zde přednášel vnitřní lékařství. V roce 1838 byl zvolen členem Royal College of Physicians a v roce 1849 se stal prezidentem Královské lékařské a chirurgické společnosti. Když Bright v roce 1840 odešel do důchodu, stal se Addison jediným přednášejícím a tuto pozici zastával přibližně do let 1854–55.[5]
V roce 1847 se oženil s vdovou Elizabeth Catherine Hauxwell, která měla dvě děti z prvního manželství. Na konci života trpěl záchvaty deprese. Dne 29. června 1860, spáchal sebevraždu skokem z okna. Byl pohřben na hřbitově Lanercost Priory v Cumberlandu.[4] Guy's Hospital mu nechala zhotovit bustu, pojmenovala po něm sál nové části nemocnice a zvěčnila jeho památku mramorovou nástěnnou tabulí v nemocniční kapli.[3]
Vědecká kariéra
V roce 1829 Addison publikoval studii o působení jedů,[6] v roce 1839 podal jeden z prvních popisů apendicitidy[7] a napsal společně s Richardem Brightem knihu Elements of Medical Practice (Základy lékařské praxe). Addison a Bright byli jedni z prvních, kteří zavedli vědecké zásady do diagnostiky nemocí a požadovali, aby se lékař snažil korelovat fyziologické nálezy za života s pozorováními provedenými při pitvě, což bylo v té době poměrně vzácné.[8]
Publikoval několik důležitých prací o kožních chorobách a v roce 1843 popsal patologii zápalu plic, který byl do té doby považován za zánět intersticiální tkáně plic. Addison sledoval jemné větve průdušek až na jejich samotný konec a zjistil, že zánět se skládá z „pneumonických ložisek ve vzduchových buňkách“, alveolech.[8] V roce 1949 popsal perniciózní anémii, která je známá také jako Addisonova-Biermerova choroba. Jedná se o typ megaloblastové anémie způsobené poruchou vstřebávání vitaminu B12.[9][10]
Při výzkumu perniciózní anémie narazil na změněný „bronzový“ vzhled nadledvinek. Tento pozoruhodný objev popsal ve své publikaci z roku 1855 Essay on Disease of the Supra-renal Capsules (Esej o nemocech nadledvinových váčků), v níž uvádí, že tyto orgány jsou v některých případech postiženy zásadním způsobem a vyvolávají smrtelnou chorobu s dobře patrnými příznaky, včetně zvláštního zbarvení kůže. Funkce žláz, tzv. nadledvinových váčků, byla v té době neznámá.[4] Po Addisonově práci se dospělo k závěru, že jsou pro život nezbytné.[11] Později se zjistilo, že se jedná o postupnou destrukci žláz, která vede k nedostatku adrenokortikálních hormonů, a nemoc byla po Addisonovi pojmenována.[3]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Thomas Addison na anglické Wikipedii.
- ↑ DALE, Henry. Thomas Addison: Pioneer of Endocrinology. Br Med J. 1949-08-13, roč. 2, čís. 4623, s. 347–352. Dostupné online [cit. 2024-12-25]. ISSN 0007-1447. DOI 10.1136/bmj.2.4623.347. (anglicky)
- ↑ Addison Thomas. lekarske.slovniky.cz [online]. [cit. 2024-12-22]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Thomas Addison. history.rcp.ac.uk [online]. [cit. 2024-12-23]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Dictionary of National Biography, 1885-1900/Addison, Thomas. en.wikisource.org [online]. [cit. 2024-12-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Thomas Addison. Abaddison Brasil [online]. [cit. 2024-12-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MORGAN, John; ADDISON, Thomas; UNIVERSITY OF GLASGOW. LIBRARY. An essay on the operation of poisonous agents upon the living body [electronic resource]. [s.l.]: London : Longman, Rees, Orme, Brown, and Green 106 s. Dostupné online.
- ↑ The Oxford Dictionary of National Biography. Příprava vydání H. C. G. Matthew, B. Harrison. Oxford: Oxford University Press Dostupné online. DOI 10.1093/ref:odnb/159. DOI: 10.1093/ref:odnb/159.
- ↑ a b Thomas Addison. www.whonamedit.com [online]. [cit. 2024-12-25]. Dostupné online.
- ↑ CADOGAN, Mike. Thomas Addison [online]. 2020-01-05 [cit. 2024-12-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Megaloblastové anémie – WikiSkripta. www.wikiskripta.eu [online]. [cit. 2024-12-25]. Dostupné online.
- ↑ Medicine in quotations: views of health and disease through the ages. Příprava vydání Edward J. Huth, T. J. Murray. 2nd ed. vyd. Philadelphia: American College of Physicians 581 s. ISBN 978-1-930513-67-9. S. 6.
