Thanatologie

Umělecké znázornění umírání v podobě smrtky.

Thanatologie (z řeckého θάνατος (-thánatos) = smrt a -λογία (-logia) = věda, výzkum, nauka o smrti) je věda o umírání a smrti. Název je odvozen od jména řeckého boha smrtelného spánku a smrti. Thanatos, bratr Hypnův, je zpravidla zobrazován jako okřídlený spící jinoch s uhasínající pochodní. Thanatologie je věda interdisciplinární. Zabývají se jí nejen filosofové, lékaři a psychiatři, ale i biologové, sociologové a v neposlední řadě i teologové.

Sama thanatologie přijímá, že smrt je v konečném důsledku nevyhnutelná. Jejím cílem je ale dosažení holistického přístupu ke smrti, tedy přijetí smrti v těch nejširších souvislostech. Pojí se především, ale nikoli pouze, s paliativní péčí, jejímž účelem je podle Světové zdravotnické organizace zajistit dostatečnou kvalitu života pacientů a jejich rodin tváří v tvář problémům spojeným s životu ohrožující nemocí.^[1][2]

Pozornost zaměřuje nejen na samotný okamžik smrti, ale i na další okolnosti, které ho provázely či mu předcházely. Tyto poznatky se snaží využít v praxi zejména u zdravotníků, kteří se se smrtí setkávají nejčastěji.^[3]

V současné době je možné studovat obor thanatologie na vysokých školách.^[4]

Historie

Původně byla thanatologie součástí náboženství, ze kterého se ale postupně vydělila a vytvořila tak zcela nový vědní obor.^[5]

Za prvního thanatologa je označován francouzský sociolog a antropolog Robert Hertz, který vypracoval první studii na toto téma v roce 1907.

Významný vzestup zaznamenala thanatologie i díky rozvoji medicíny. Právě pokrok v lékařské vědě totiž umožnil prodlužování života a nekončícího umírání, stejně jako předpovědět smrt měsíce nebo roky dopředu na základě diagnózy. I kvůli tomu měla na rozvoj thanatologie velký vliv kniha On Death and Dying od Elisabeth Kübler-Rossové, kde představila svůj model pěti fází smutku a pěti fází umírání na základě svých zkušeností z praxe. Spolu s dalšími svými díly způsobila převrat v dosavadním přístupu lékařů ke smrti. Zasazovala se o humánnější a soucitnější zacházení s umírajícími, ke kterému nakonec i skutečně došlo. Citlivý a profesionálně vedený rozhovor totiž odvrací umírajícího od apatie a odevzdání se osudu a je účinnější než psychofarmaka.^[6]

Odkazy

Reference

1. WHO Definition of Palliative Care. web.archive.org [online]. 2003-10-04 [cit. 2024-09-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2003-10-04. 
2. Palliative care. www.who.int [online]. [cit. 2024-09-16]. Dostupné online. (anglicky) 
3. HAŠKOVCOVÁ, Helena. Thanatologie: nauka o umírání a smrti. 2. vyd. [s.l.]: Galén, 2007. S. 180. 
4. Information package & Course catalogue. stag.upol.cz [online]. [cit. 2024-09-16]. Dostupné online. 
5. KELNAROVÁ, Jarmila. Tanatologie v ošetřovatelství. [s.l.]: Littera, 2007. ISBN 978-80-85763-36-2. S. 7. 
6. Thanatology | Encyclopedia.com. www.encyclopedia.com [online]. [cit. 2024-09-16]. Dostupné online. 

Literatura

• Helena Haškovcová, Thanatologie: nauka o umírání a smrti. 2. vyd. Praha: Galén 2007

Související články

• Paliativní péče

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu thanatologie na Wikimedia Commons