Podle Valeria Maxima a Flora byl po jejich porážce vzat teutonský král Teutobod do zajetí. Podmínky kapitulace určovaly, že do otroctví bude vzato na 300 teutonských žen. Ty když slyšely, co se chystá, nejprve prosily u konzula, aby mohly alespoň sloužit v chrámech Ceres a Venuše, když ale s prosbami neuspěly, pobily své děti a navzájem se uškrtily. Tento čin se zapsal i do římských legend o germánském hrdinství.
Řecký historik a zeměpisec Strabón z pontské Amaseie (64 př. n. l. – 24 n. l.) cituje z nedochovaného díla Poseidónia ze syrské Apameie zmínku o srážce germánských Kimbrů a Teutonů s Bóji kolem roku 113 př. n. l. někde v horním Podunají, snad v jihozápadní části Boiohaema; tato zpráva by se jako vůbec první písemná zmínka mohla týkat našeho území.[1]
V současnosti se pojmem „teutoni“ označují v nadsázce „typičtí Němci“.[ujasnit] Toto označení může být jak žertovné či lehce posměšné, tak hanlivné. Podobně přídomek „teutonský” je užíván v podobném smyslu jako „typicky německý”.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Teutons na anglické Wikipedii.
↑ČIŽMÁŘOVÁ, Jana. Encyklopedie Keltů na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri, 2004. ISBN80-7277-249-X. Kapitola Slovník pojmů keltské archeologie, s. 90.