PROFILBARU.COM

Tetraedrický tetrachloronikelnatanový ion

Tetrachloronikelnatany jsou komplexní sloučeniny, soli aniontu [NiCl₄]²⁻. Tyto soli mohou obsahovat řadu různých kationtů, nejčastější je tetraethylamonný.^[1]

Smícháním koncentrovaných roztoků chloridu lithného a nikelnatého ve vodě vzniká pouze pentaaquachlorokomplex, [Ni(H₂O)₅Cl]⁺; v organických rozpouštědlech nebo při smíchání roztavených solí se ale může vytvořit tetrachloronikelnatan. Nikl lze z vodných nebo methanolových roztoků oddělit vytřepáním do cyklohexanového roztoku aminu.^[2]

Organické amonné soli typu (R₃NH)₂[NiCl₄] (R = Me, Et, Pr) jsou často termochromické. Za pokojové teploty mají žlutou barvu, ale při zahřátí na přibližně 70 °C se zbarví do modra. Výrazná modrá barva je pro tetraedrické sloučeniny [NiCl₄]²⁻ charakteristická a jedná se o důsledek Laportova pravidla. Žlutou barvu vytváří polymer obsahující oktaedrická Ni centra. Tetraedrickou strukturu i termochromické vlastnosti mají také tetrabromnikelanatany, z jedné formy do druhé ovšem přecházejí za nižších teplot.^[3]

Modré zbarvení způsobené tetrachloronikelnatanovým iontem bylo poprvé pozorováno v roce 1944 po smíchání tavenin chloridu cesného a cesno-nikelnatého.^[4]

Příklady sloučenin

Vzorec	Název	Struktura	Poznámky	reference
Cs₂NiCl₄	tetrachloronikelnatan cesný		modrý, stabilní pouze nad 70 °C	^[4]
[(CH₃)₄N]₂NiCl₄	Tetrachloronikelnatan tetramethylamonný		tmavě modrý	^[5]
[(C₂H₅)₄N]₂NiCl₄	Tetrachloronikelnatan tetraethylamonný			^[6]^[4]
[H₂NN(CH₃)₃]₂NiCl₄	Tetrachloronikelnatan 1,1,1-trimethylhydrazinia		nad 145 °C modrý, za nižších teplot žlutý	^[7]
[(C₆H₅)₄As]₂NiCl₄	Tetrachloronikelnatan bis-tetrafenylarsonia		modrý, taje při 199,5 °C	^[5]
[(C₆H₅)₃CH₃As]₂NiCl₄	Tetrachlornikelatan bis-trifenylmethylarsonia		modrý	^[4]
[C₂mim]₂NiCl₄	Tetrachloronikelnatan 1-ethyl-3-methylimidazolia	tetragonální I4₁/a a=14,112 c=19,436 V=3871,1 Z=8; hustota 1,47 g/cm³, molární hmotnost 422,84 g/mol	taje při 92 °C	^[8]^[9]
[C₄mim]₂NiCl₄	Tetrachloronikelnatan 1-butyl-3-methylimidazolia	tmavě modrý, taje za teploty 56 °C		^[8]
[C₅mim]₂NiCl₄	Tetrachloronikelnatan 1-pentyl-3-methylimidazolia	tmavě modrá kapalina		^[8]
[C₆mim]₂NiCl₄	tetrachloronikelnatan 1-hexyl-3-methylimidazolia	tmavě modrá kapalina		^[8]
[C₇mim]₂NiCl₄	Tetrachloronikelnatan 1-heptyl-3-methylimidazolia	tmavě modrá kapalina		^[8]
[C₈mim]₂NiCl₄	Tetrachloronikelnatan 1-oktyl-3-methylimidazolia	tmavě modrá kapalina		^[8]
[NH₃CH₂CH₂NH₃]NiCl₄	Tetrachloronikelnatan ethylendiamonia	vytváří vrstvy podobné perovskitu, prostorová grupa P2₁/c a=8,441, b=6,995, c=6,943, β=92,925 Z=2	hnědý, izostrukturní s odpovídajícími sloučeninami Mn, Cu, Pd a Cd	^[10]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tetrachloronickelate na anglické Wikipedii.

↑ Naida S. Gill; F. B. Taylor. Tetrahalo Complexes of Dipositive Metals in the First Transition Series. Inorganic Syntheses. 1967, s. 136–142. ISBN 978-0-470-13240-1. DOI 10.1002/9780470132401.ch37.
↑ T. M. Florence; Yvonne J. Farrar. Liquid-liquid extraction of nickel with long-chain amines from aqueous and nonaqueous halide media. Analytical Chemistry. 1968, s. 1200–1206. DOI 10.1021/ac60264a010.
↑ John R. Ferraro; Anne T. Sheren. Some new thermochromic complexes of Nickel(II) of the type [R/sub x/NH/sub 4-x/]2NiCl4. Inorganic Chemistry. 1978-02-03, s. 2498–2502. DOI 10.1021/ic50187a032.
↑ ^a ^b ^c ^d Naida S. Gill; R. S. Nyholm. 802. Complex halides of the transition metals. Part I. Tetrahedral nickel complexes. Journal of the Chemical Society (Resumed). 1959, s. 3997. DOI 10.1039/JR9590003997.
↑ ^a ^b F. A. Cotton; O. D. Faut; D. M. L. Goodgame. Preparation, Spectra and Electronic Structures of Tetrahedral Nickel(II) Complexes Containing Triphenylphosphine and Halide Ions as Ligands. Journal of the American Chemical Society. 1961, s. 344–351. DOI 10.1021/ja01463a021.
↑ Guy W. Inman; William E. Hatfield; Edwin R. Jones. The magnetic properties of tetraethylammonium tetrachloronickelate(II) and tetraethylammonium tetrabromonickelate(II). Inorganic and Nuclear Chemistry Letters. 1971, s. 721–723. DOI 10.1016/0020-1650(71)80078-8.
↑ V. L. Goedken; L. M. Vallarino; J. V. Quagliano. Cationic ligands. Coordination of the 1,1,1-trimethylhydrazinium cation to nickel(II). Inorganic Chemistry. 1971, s. 2682–2685. DOI 10.1021/ic50106a011.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f M. Brett Meredith; C. Heather McMillen; Jonathan T. Goodman; Timothy P. Hanusa. Ambient temperature imidazolium-based ionic liquids with tetrachloronickelate(II) anions. Polyhedron. 2009, s. 2355–2358. DOI 10.1016/j.poly.2009.04.037.
↑ Peter B. Hitchcock; Kenneth R. Seddon; Thomas Welton. Hydrogen-bond acceptor abilities of tetrachlorometalate(II) complexes in ionic liquids. Journal of the Chemical Society, Dalton Transactions. 1993, s. 2639. DOI 10.1039/DT9930002639.
↑ Steen Skaarup; Rolf Willestofte Berg. Structural properties and vibrational spectra of the ethylene-diammonium family of perovskite layer-type crystals: [NH3CH2CH2NH3] [MCl4], M = Ni, Pd, Cu, Cd, Mn. Journal of Solid State Chemistry. 1978, s. 59–67. DOI 10.1016/0022-4596(78)90133-0. Bibcode 1978JSSCh..26...59S.