Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Každou postavila jiná americká loděnice. Stavba proběhla v loděnicích Neafie & Levy Ship and Engine Building Corporation ve Filadelfii, Fore River Ship and Engine Corporation v Quincy ve státě Massachusetts, Crescent Shipyard v Elizabeth ve státě New Jersey, William R. Trigg Company v Richmondu, Union Iron Works v San Francisku a Bath Iron Works v Bathu ve státě Maine. Do služby byly přijaty v letech 1903–1905.
Pancéřování tvořila pancéřová paluba o síle 63 mm. Pro pancéřování byla použita Harveyova ocel s příměsí niklu. Výzbroj křižníků tvořilo deset 127mm kanónů, osm 57mm kanónu a dva 37mm kanóny. Osm 127mm kanónů bylo umístěno na hlavní palubě, zbylá dvě byla za pancéřovými štíty na přídi a na zádi plavidla. Loď nesla 260 nábojů pro každý 127mm kanón a 500 nábojů pro každý 57mm kanón.[1] Pohonný systém tvořilo šest kotlů Babcock & Wilcox a dva parní stroje o výkonu 4500 hp. Lodní šrouby byly dva. Nejvyšší rychlost dosahovala 16,5 uzlu.[3] Zásoba uhlí činila 700 tun. Umožňovala dosah přibližně 2600 námořních mil při plavbě plnou rychlostí[1] a 7000 námořních mil při plavbě rychlostí 10 uzlů.[4]
.jpg)
