PROFILBARU.COM

Třída Calvi
Obecné informace
Uživatelé	Regia Marina; Kriegsmarine
Typ	ponorka
Lodě	3
Osud	ztraceny
Předchůdce	Pietro Micca
Nástupce	třída Argo
Technické údaje
Výtlak	1525 t (na hladině); 2028 t (pod hladinou)
Délka	84,3 m
Šířka	7,7 m
Ponor	5,2 m
Pohon	2 diesely, 2 elektromotory, 2 lodní šrouby
Rychlost	17,1 uzlu (na hladině); 7,9 uzlu (pod hladinou)
Dosah	13 400 nám. mil při 8 uzlech (na hladině); 80 nám. mil při 4 uzlech (pod hladinou)
Posádka	77
Výzbroj	2× 120mm kanón (2×2); 4× 13,2mm kulomet (2×2); 8× 533mm torpédomet (16 torpéd)
Ostatní	operační hloubka ponoru 100 m

Třída Calvi byla třída křižníkových ponorek italského královského námořnictva. Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Ve službě v italském námořnictvu byly v letech 1935–1943. Účastnily se bojů druhé světové války. Dvě byly za války ztraceny a třetí byla po italské kapitulaci ukořistěna Německem a do srpna 1944 byla provozována Kriegsmarine.^[1]

Stavba

Celkem byly postaveny tři ponorky této třídy. Konstrukčně navazovaly na třídu Balilla. Mírně širší trup znamenal zlepšenou stabilitu. Posílena byla výzbroj a výrazně lepší byl i dosah ponorek. Ten byl významný pro jejich původně zamýšlenou službu v Rudém moři a Indickém oceánu. Postavila je italská loděnice OTO v Muggiano. Do služby byly přijaty v letech 1935–1936.^[1]

Jednotky třídy Calvi:^[2]

Jméno	Založení kýlu	Spuštěna	Vstup do služby	Poznámky
Pietro Calvi	1932	31. března 1935	říjen 1935	Dne 15. července 1942 jižně od Azor poškozena britskou šalupou HMS Lulworth a potopena vlastní posádkou.
Giuseppe Finzi	1932	29. června 1935	leden 1936	Dne 9. září 1943 ukořistěna Německem a zařazena do služby jako UIT21. Nasazena byla v Atlantiku. Nakonec 25. srpna 1944 potopena vlastní posádkou v Bordeaux.
Enrico Tazzoli	1932	14. října 1935	duben 1936	Při své první plavbě do Japonska přibližně 16. května 1943 zmizela v oblasti Biskajského zálivu.

Konstrukce

Ponorky nesly čtyři příďové a čtyři záďové 533mm torpédomety se zásobou šestnácti torpéd. Dále nesly dva 120mm kanóny a čtyři 13,2mm kulomety. Pohonný systém tvořily dva diesely Fiat o výkonu 4400 bhp a dva elektromotory san Giorgio o výkonu 1800 bhp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 17,1 uzlu na hladině a 7,9 uzlu pod hladinou.^[1] Dosah byl 13 400 námořních mil při rychlosti 8 uzlů na hladině a 80 námořních mil při rychlosti 4 uzly pod hladinou. Operační hloubka ponoru dosahovala 100 metrů.^[2]

Modifikace

Giuseppe Finzi a Enrico Tazzoli byly roku 1943 uprabeny pro přepravu surovin do a z Japonska.^[1]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e GARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921. London: Conway Maritime Press, 1985. Dostupné online. ISBN 978-0-85177-245-5. S. 305. (anglicky)
↑ ^a ^b PIETRO CALVI large submarines (1935 - 1936) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-09-15]. Dostupné online. (anglicky)