Sídliště berlínské moderny (The Great Spa Towns of Europe) jsou souborem šesti obytných komplexů, které byly postaveny v letech 1913 až 1934 a jsou vynikajícími příklady místní architektury z 20. let 20. století. Jsou výrazem politického, sociálního, kulturního a technického pokroku v Berlíně během Výmarské republiky. Rezidenční komplexy byly v roce 2008 prohlášeny za světové dědictví UNESCO.
Navržené známými osobnostmi německé moderny představují přelomový bod z hlediska architektury a urbanismu.[1] Mezi architekty těchto projektů, kteří významně ovlivnili rozvoj rezidenční výstavby po celém světě, patří Bruno Taut, Martin Wagner a Walter Gropius. Jejich vliv na rozvoj sociálního bydlení je znatelný dodnes, jejich stavby udávaly trend sociálního bydlení v období po první světové válce, které se vyznačovalo bytovou nouzi. Bytové jednotky s kuchyní, koupelnami a balkony byly navrženy tak, aby byly příjemné, racionálně uspořádané a moderně vybavené. Díky kombinaci moderního designu a technických a estetických inovací jsou sídla výjimečnými příklady nového typu městské zástavby a architektury.
Přehled lokalit
Sídliště
|
Městská čtvrť
|
ID
|
Rozloha chráněné části města (ha)
|
Rozloha ochranného pásma (ha)
|
Gartenstadt Falkenberg
|
Treptow-Köpenick
|
1239-001
|
4,4
|
31,2
|
Siedlung Schillerpark
|
Mitte
|
1239-002
|
4,6
|
31,9
|
Großiedlung Britz
|
Neukölln
|
1239-003
|
37,1
|
73,1
|
Wohnstadt Carl Legien
|
Pankow
|
1239-004
|
8,4
|
25,5
|
Weiße Stadt
|
Reinickendorf
|
1239-005
|
14,3
|
50,1
|
Großiedlung Siemensstadt
|
Charlottenburg-Wilmersdorf
|
1239-006
|
19,3
|
46,7
|
Fotogalerie
Reference
- ↑ Modernität und soziales Denken im Berlin der Weimarer Republik [online]. www.unesco.de [cit. 2022-04-21]. Dostupné online. (německy)
Externí odkazy